Rudyard Kipling
překlad: Alois a Hana Skoumalovi

KNIHY DŽUNGLÍ:
DRUHÁ KNIHA DŽUNGLÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

RYŠAVÝ PES

 Za noci překrásné, bílé, kdy kdekoho opájí běh,
           za touhy lovecké, při nichž je nezbytný střeh,
 za vůně předjitřní, za kapky rosy, tak třpytné,
           za pokřik družek, když jelen je ze všech stran obklíčen,
           hoj,
           za noční napětí,
           za spánek v doupěti
 táhneme v boj.
 

 

Po vpádu džungle nastala Mauglímu nejkrásnější doba života. Dluh řádně splatil a svědomí měl čisté. Celá džungle mu přála, protože se ho celá džungle bála. Co všechno vykonal, spatřil, uslyšel, když tak se svými čtyřmi druhy nebo také bez nich putoval od jednoho lidu k druhému, to by vydalo na přemnoho příběhů tak dlouhých, jako je tento. A tak vám nepovím o tom, jak se připletl do cesty a šťastně unikl nepříčetnému slonovi z Mandly, který dvaadvacet volků, na jedenácti vozících do státní pokladny ražené stříbro, pozabíjel a lesklé rupie rozházel do prachu. O tom, jak jednou v severních bažinách po celou noc zápasil s krokodýlem Džakalou, až si o hřbetní pláty toho lotra přerazil tesák. O tom, jak na šíji nějakého člověka, skoleného divokým kancem, našel pak nový další tesák, jak kance vystopoval a jeho skolením tesák řádně vykoupil. Jak se za hladomoru octl mezi táhnoucími jeleny a jak ho jejich horečně pádící stáda div nerozdrtila. Jak zachránil mlčenlivce Háthího před pádem do jámy s bodcem a jak se druhý den sám chytil do záludně nastražené levhartí pasti, jenže Háthí mu tlusté dřevěné mřížoví rozdrtil napadrť. Jak v bažinách dojil divoké buvolice a jak —

Ale všechno najednou se vyprávět nedá. Umřeli táta Vlk a máma Vlčice, Mauglí přivalil k ústí jeskyně velký balvan a zazpíval nad nimi smuteční píseň, zestárl a znemotorněl Bálú, k zabíjení se moc neměl ani Baghíra s ocelovými nervy a železnými svaly. Stařičký Akéla už nebyl šedivý, ale mléčně bílý, žebra měl vystouplá, chodil jak dřevěný a Mauglí lovil za něho. Potomstvo rozpuštěné séónijské smečky dále rostlo a prospívalo, až se rozmnožilo na nějakých čtyřicet hebce našlapujících pětiročků bez pána. Tu jim Akéla řekl, že by se měli sdružit, řídit se zákonem, jak se volnému lidu sluší, běhat pod jedním vůdcem.

V té věci jim Mauglí radit nemohl, ochutnal totiž, jak řekl, hořkého ovoce a ví, na kterém stromě roste. Vůdcovství si podle zákona džungle vybojoval Pháonin syn Pháo (jeho otcem byl ještě za Akélova vedení Šedý stopař), znovu se pod hvězdami rozléhaly starodávné pokřiky a starodávné písně a na památku dřívějších časů chodil na Poradní skálu také Mauglí. Když se mu zachtělo něco říci, smečka čekala, až domluví, po boku Akélově sedal na skále nad Pháem. Byla to doba důkladného lovu a důkladného spánku. Do džunglí náležejících Mauglího lidu, jak se smečce říkalo, nikdo cizí ani nepáchl, a tak mladí vlci tloustli a sílili a na přehlídku vodili hojně vlčat. Mauglí chodil na každou přehlídku, pamatoval si tu noc, co černý pardál přinesl smečce nahé snědé robátko, a podivnými city se mu zachvívalo srdce nad protáhlým voláním: „Dobře se, dobře, (...)

(......)