Karel Klostermann

SKLÁŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV.

Buď vítáno, neštěstí, přicházíš-li samo!

Když, vrátiv se z pohřbu dceřina, pan Chablé vkročil do Jezerenského zámku, přistoupil k němu cizí člověk, zvláštní posel ze Sosnovky, a ohlásil mu, že zemřel Arnošt Jahoda.

Zemřel v týž den, podle všeho v tutéž hodinu, kdy odebrala se na věčnost jeho manželka.

Posla vypravili druhého jitra. Za jediný den nikdo nemohl vykonati cestu ze Sosnovky do Jezerného. Posel si pospíšil a překonal vzdálenost za půl druhého dne, přes to, že ho zdržovaly neustávající přeháňky.

„Kdy zemřel? Kdy zemřel?“ tázal se ještě jednou pan Chablé, jemuž jako blesk projela hlavou myšlénka, jakého dosahu bude konstatování, kdo z manželů zemřel dříve.

„Bylo asi šest hodin večer,“ odpověděl posel.

Mrtvolu paní Lucilie našli ovšem mnohem později; byla již čirá tma, jistě deset hodin. Ale kdy, v kterou hodinu překvapila ji smrt? V kterou snad minutu?

Bude třeba provésti důkaz.

Umřela-li paní Lucilie jen o několik minut dříve, byl dědicem jejím v okamžiku její smrti ještě žijící manžel a po něm jeho příbuzní; umřela-li později, byla ona dědičkou a po její smrti její rodiče.

Krutá chvíle pro ubohého, smutkem stísněného otce!

Co bude?

Zemřela-li dcera dříve než její manžel, to tam jest i věno její.

Přes to, že srdce krvácelo nad strašlivou ztrátou, která ho stihla, přivalily se děsivé představy o ranách, jež padnou na jeho podnik. Přes to, že dusil všeliké takové myšlénky, musil si přiznati, že často, velmi často cosi jako naděje jistého vítězství ozývalo se v hlubokém úkrytu jeho nitra, jakýs hlas, jenž šeptal: Neboj se! Dni tam toho jsou spočítány, až zavře oči, připadnou ti statisíce, a pak překonáš vše, odoláš všem…

Pan Chablé byl poctivec; ale kde je smrtelník, jemuž by na jeho místě takové myšlénky nebyly přišly?

Přišly mu, ale v zápětí za nimi pevný, nezvratný úmysl, že bude jednat jedině podle práva a pravdy a že bez ohledu na sebe bude se domáhati pravdy.

Panu Chabléovi připadlo, že mu bude jednati rychle, aby nepodlehl pokušení, které se dostaví. Obrátil se na strýčka Matěje, jenž právě vcházel do průjezdu a který nebyl slyšel, co posel hlásil.

„Kdy se to stalo předevčírem?“ tázal se pevným hlasem. „Pověz určitě, Matěji, kdy se to stalo?“

Matěj vypoulil na něho oči, krvavé pláčem.

„Co se táže pan strýček? Vždyť přece ví, že večer…“

„Mluv zcela určitě: pamatuješ se kolik bylo hodin? Zcela určitě; kdybys věděl minutu, snad ani nevíš, kolik dobrého bys způsobil.“

Matějem to trhlo.

„Což pak myslíte, že člověk při takové příležitosti se dívá na hodinky?“ vyhrkl ze sebe.

A pan Chablé pravil, svěsiv smutně hlavu:

„Snad zabráníš naší zkáze, vzpomeneš-li si. Přemítej, pro živého Boha tě prosím! Jsi jediným svědkem. Pokud já s určitostí vím, vrátil jsi se o půl osmé… ale kdy toto hrozné neštěstí se událo, v kterou hodinu, neřekl jsi nám… to nevíme, a třeba nezbytno to vědět; proto tážu se tě…“

Starý Matěj jal se přemítati bruče spíše k sobě samému:

„Počkejte. Světlo (...)

(......)