Karel Klostermann

V RÁJI ŠUMAVSKÉM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola V

Pozdní podzimek nastoupil vládu svou a přioděl les nevšední krásou, listí buků žloutlo a červenalo se ve všech odstínech, tu ohnivě plálo, tam nachově se rdělo, tvoříc různobarevné ostrovy v moři temné zeleni smrků. Na šedých stráních skal prokmital všude mezi bílými kmeny mladých bříz nachem se zalívající osladič a plavuň, hnědý vřes a černající nať jahodin; plody řežabin^[11] se zabarvily, vábíce hejna kvíčal. Nesčetné sítě a nitě pavučin, spojující všecky stonky vysokých travin, vyplňujíce mezery mezi větvičkami malin a různých jiných keřů, nasákly bujnou rosou a leskly se v ranním slunci jako drahocenná vlákna stříbrná.

V roklinách a úžlabinách podle potoků a věčně burácející řeky Vydry valily se mlhy bílé jako mléko.

Podhamerský se doma neukázal po celý týden, po celý ten čas drvařil a svážel dříví na různých místech v lesích se všemi svými povozy i s veškerou svou mužskou chasou, nevyjímajíc podruha i jeho syna; Bůh sám ví, kde po tu dobu přenocovali. Než odešel, rozkázal ženě postarat se o to, aby se do jeho příchodu všechen oves posekal, jakož i zbývající žitná jař.

„Pohoda se nám nezmění,“ pravil, „než se vrátím, to uschne a potom to sklidíme; vezmeme tři potahy a za dva dni to bude pod střechou. Až budete hotovi s obilím, dáte se do kopání bramborů. To vám povídám, ať nezahálíte!“

Hospodyni, která odjakživa nepřemýšlela, leda hlavou jiného, ani ve snách nenapadlo, že by nepohoda mohla přikvačiti dříve, než její manžel předpovídal. Dala se se svými ženskými do práce, ale nepřepracovala se, a dcera i děvky, jakož i podruhyně nezchvátily se rovněž. Za dva dni shledala, že to jde pomalu; ulekla se: manžel mohl přijíti nazejtří, a běda, nebude-li práce vykonána. Poslala tedy do Kaltenbrunnu požádat Nany, aby jim přišla pomoci. Ta měla ovšem už všechno pod střechou; její hospodářství nebylo velké, zastala práci skoro sama, ledaže dvě nebo tři sousedky trochu vypomohly; aby pak potahy volů nebyly odvráceny od lesní práce, zapřáhla krávy a svezla si takto úrodu do stodoly; i brambory už byly ve sklepě.

Nany přijala vzkázanou žádost z počátku velmi nemilostivě.

„To by se mi chtělo!“ hubovala. „Cožpak si máma myslí, že já tu nemám co dělat? Mám já se dřít tu a tam, aby ta líná princezna Pavlina si mohla celý den mýti nohy ve škopku? Nikam nepůjdu! Vyřiďte to mámě! Kdo by mi obstaral dobytek? Kdo by vařil pro muže?“

Tak hubovala a zdráhala se dlouho; nakonec si však přece dala říci a šla, zapřísahavši se, že déle nezůstane než den.

Přišla časně ráno, vynadala všem pořádně, matce jako těm ostatním, bouchla Pavlinu několikrát do zad, ale pravý div byl, co se za ten den vykonalo, oves i zbývající jař žitná, všecko to leželo posečeno. Když pozdě navečer odešla skuhrajíc a hubujíc, oddychla si stará, děvky tvrdily, že únavou ani nemohou jísti, a Pavlina usnula na lavici u kamen ještě před večeří.

Počasí bylo stále pěkné, obilí schlo na poli jen což a bylo by schlo ještě lépe bez oné báječně bohaté rosy, (...)

(......)