Stanisław Lem
překlad: František Jungwirth

KYBERIÁDA
Bajky kybernetického věku
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výprava čtvrtá čili kterak Trurl zhotovil feminotron, aby prince Pantarktika zbavil milostného soužení, a jak použil později děckometu

Jednou k ránu, když se ještě nerozšeřilo a Trurl sladce dřímal, zabušil někdo na dveře jeho příbytku s takovou silou, jako by je chtěl vytrhnout ze závěsů. Když Trurl, ještě rozespalý, odstrčil závory, uviděl proti blednoucímu nebi obrovský koráb, který vypadal jako převeliká cukrová homole či létající pyramida, a zevnitř tohoto kolosu, jenž přistál na trávníku před jeho okny, pochodovala po široké rampě dlouhá řada andromedárů naložená těžkými vaky, zatímco černě pomalovaní roboti v burnusech a s turbany na hlavách je skládali před jeho domovními dveřmi, a to tak hbitě, že než Trurl se vzpamatoval z překvapení, byl obehnán vysokým polokruhovitým valem naditých vaků, mezi nimiž zůstal pouze úzký průchod. A tím se k němu ubíral elektrytíř pozoruhodného vzhledu; jeho oči se třpytily jako hvězdy, radarové anténky měl švihácky nakroucené a kolem krku mu visela elegantní šála bohatě zdobená brilianty. Tato vznešená osobnost sundala pancéřový klobouk a mocným, leč přitom jako hedvábí hladkým hlasem se zeptala:

„Mám čest mluvit s vysokoblahorodným pánem Trurlem, slovutným a velectěným konstruktorem?“

„No, ano, to jsem já... račte vstoupit... promiňte, že není uklizeno... nevěděl jsem... totiž zrovna jsem se probudil,“ zajíkal se Trurl celý rozrušený a rychle hodil na sebe župan, poněvadž si uvědomil, že tu stojí v noční košili, která už stejně potřebovala vyprat.

Impozantní elektrytíř, jak se zdálo, nedostatečné Trurlovo odění nepostřehl. Nasadil si klobouk, který na jeho cimbuřovité hlavě zvučně zavibroval, a graciézně vešel do pokoje. Trurl se na chvilku omluvil, spěšně vykonal svou ranní potřebu a vzápětí seběhl zase dolů. Mezitím se úplně rozednilo. První sluneční paprsky zahořívaly na turbanech mouřenínských robotů, kteří táhle a smutně prozpěvovali starou píseň nevolníků „Není pána, není kmána“, když se formovali v trojřad kolem domu a pyramidálního korábu. Trurl je pozoroval oknem, když usedl naproti svému hostu, jenž zablýskl diamantovýma očima, a potom pravil:

„Planeta, z níž přicházím, slovutný pane konstruktore, prožívá ještě temný středověk. A proto mi Vaše Excelence račiž prominout, že jsme ji vyrušili v nevčasnou chvíli, kdyžtě na palubě našeho korábu jsme zajisté nemohli mít povědomost, že punkt planety, kde se nalézá příbytek Vašeho Vysokorodí, jest ještě zavalen nocí, kteráž neustoupila slunečnímu jasu.“

Odkašlal si a zdálo se, že zazněly libé tóny foukací harmoniky, načež pokračoval:

„K Vaší Urozenosti mě vyslal můj pán a vládce, Jeho královská Mikost Protuberon Asterikus, údělný panovník sesterských glóbů Afeliónu a Periheliónu, dědičný monarcha Aneurie, císař Monodomský, Biproxikánský a Tryfilidský, velkovévoda Anamandoritů, Glorgonizgorů a Tragantosanů, hrabě Euskalipský, Transfomijský a Floridontský, paladin Pišty, Fišty a Ništy, baron Lotharkostrwiaureie, Bhmconborgikrptsánie a Clarvonbrackeningenchenie, jakož i markrabě Meterský, Eterský et Ceterský proto, abych jeho vznešeným jménem Vaši Jasnost pozval k návštěvě našeho království jakožto dlouho kýženého zachránce koruny, kterýž nás jediný může oprostit od kormutlivého milostného plápolání následníka trůnu Jeho Výsosti prince Pantarktika.“

„Já opravdu ne -“, pokoušel se oponovat Trurl, leč hodnostář mu gestem dal najevo, že ještě nedomluvil, a hlaholivým hlasem, zvučíčím jako ocel, pokračoval:

„Oplátkou za to, že jste nám ráčil laskavě poskytnout svůj sluch, a také za pomoc, kterou nám prokážete tím, že nás zbavíte našeho národního neštěstí, jež brání plynulému chodu vyřizování státních záležitostí, Jeho královská Milost Protuberon se slavnostně zavazuje, slibuje a přísahá, že Vaši Konstruktivnost zahrne takovou velikou mocí a silou darů a poct, že je Vaše Velkomožnost nevyčerpá do konce života. Item předkem, či jak se u vás říká závdavkem tě od této chvíle jmenujeme, ustanovujeme a povyšujeme,“ - vznešený hodnostář se zvedl, vytáhl meč a při každém slově Trurla udeřil plochou stranou čepele, až mu zabrněla ramena - „do stavu, hodnosti a řádu titulárního a údělného knížete Murvidrupie, Abominencie, Saliny a Zálezlů, dále hrabětem trundským a nagrolským, osmičelým čtyřpaprskovým křesavcem Brazelupy, Kondolindy a Pratalaksie, jakož i svobodným pánem na Obaru a Odaru, gubernátorem Kálfie a Skatie, kapitulním kapitánem řádu nachových mendikantů a velkým almužníkem zemí Pytu, Mytu a Hytu se všemi výhodami, právy, výsadami a beneficemi s tím spojenými, zvláště pak s privilejí čestné salvy z 21 děl při ranním probuzení a večerním odebrání se na lože, item fanfárou o polednách, item s právem nosit Infinitesimální velkokříž mnohostranně vytesaný z ebenu, mnohočetně z břidlice a mnohokrát ze zlata. Jako důkaz své nejmilostivější přízně můj pána a vládce ti ráčil poslat několik dárečků, které jsem si u tvého obydlí dovolil složit.“

A opravdu, vaky mezitím vyrostly do takové výše, že denní světlo do pokoje téměř nevnikalo. Magnát domluvil, leč ruku držel ještě stále vztaženou, snad na ni zapomněl, protože se odmlčel. Trurl se proto hbitě chopil slova:

„Jeho královské Milosti Protuberonovi jsem neobyčejně vděčen, jenže srdeční záležitosti, abyste pochopil, nepatří do mého oboru. Nicméně,“ dodal, když z něho velmož nespouštěl svůj třpytný diamantový pohled, „kdybyste mi laskavě sdělil podrobnosti...“

Velmož přikývl.

„To je jednoduché, slovutný konstruktore. Nástupce trůnu se zamiloval do Amarindiny Cybernelly, jediné dcery panovníka sousedního mocnářství Araubrárie. Mezi našimi zeměni odedávna vládne nepřátelství, a kdyby náš milovaný panovník, kdyžtě popřál sluchu ustavičným prosbám kralevice, císaře požádal o ruku Amarandiny, dostal by v odpověď kategorické ne. Uplynul rok a šest téhodnů, korunní princ vůčihledně chřadne a zatím se nenašla medicína, která by ho vyléčila z milostného plápolu. Jednou a poslední naší nadějí zůstává Vaše nejosvícenější Jasnost.“

Velmož se hluboce uklonil. Trurl viděl seřazené šiky válečníků za okny, načež si odkašlal a potom chabým hlasem pronesl:

„No, vlastně nevím, jestli budu něco platný... ovšem... samosebou, když si to přeje král... rozumí se...“

„Nuže platí!“ zvolal magnát a zatleskal, až kov zařinčel. Vzápětí vběhlo dovnitř dvanáct kyrysarů černých jako noc, s drnčícími pancíři, Trurla odnesli na palubu korábu, který jedenadvacetkrát vystřelil z výfuku, pak zvedl kotvy a s vlajícími korouhvemi se majestátně vznesl k nebeskému blankytu.

Velmož, který byl Velikým korunním senešalem, seznámil během letu Trurla s řasou podrobností z romantické a současně dramatické historie kralevicova milostného toužení. Hned po příjezdu, jakmile se odbylo slavnostní přivítání a konstruktor projel svátečně vyzdobenými ulicemi hlavního města zaplněnými jásajícími davy, dal se do práce. Luzné královské zahrady si zvolil za pracoviště a tamní Chrám kontemplace předělal během tří neděl v podivuhodnou konstrukci zaplněnou kovem, kabely a blikajícími obrazovkami. Královi vysvětlil, že to je feminotron - erotizační stochastické a orgiastické zařízení se zpětnou vazbou; ten, kdo se octne uvnitř aparatury, zakusí naráz sladkosti a půvaby, kouzla a čáry, smyslné planutí a laskání něžného pohlaví celého vesmíru. Feminotron měl energetický příkon čtyřicet megamorů, užitečný výkon v spektru tělesné smyslnosti dosahoval 96 procent; emisní mohutnost rozkoše, měřená (jak ani jinak nelze) v kilokupidech, činila šest jednotek za každý dálkově řízený polibek. Tento velkolepý mechanismus byl navíc vybavený vratnými tlumiči vášně, všesměrovým amplitudovým zesilovačem objetí a soustavou samočinných obovdů „prvního pohledu“, neboť Trurl v tomto případě zaujímal stanovisko doktora Afrodontuse, tvůrce proslulé okulo-oskulačně dotykové teorie.

Aparatura měla i řadu přídavných a pomocných zařízení, jako vysokofrekvenční dráždič, reduktor koketérie s kompletní sadou laskadel a mazlidel; ve zvláštní skleněné budce venku byly ohromné ciferníky měřících přístrojů, na nichž se přesně daly odečíst hodnoty, a tudíž stanovit průběh lečby molostného třeštění. Statistickým rozborem bylo zjištěno, že u neopětované milostné superfixace má feminotron v devadesáti osmi případech ze sta pozitivní a trvalé účinky. Z toho vyplývalo, že korunní princ měl převelikou naději, že bude zachráněn.

Čtyřicet nejurozenějších šlechticů království postrkovalo a tlačilo dobré čtyři hodiny prince zahradou k Chrámu kontemplace; museli sice jednat rázně, ale s patřičnou úctou k jeho královské osobě. Kralevic neměl nejmenší chuti uhasit oheň svého milostného toužení, a proto hlavou bušil do svých věrných dvořanů a rozdával kopance na všechny strany. Když se konečně s pomocí četných hedvábných polštářů podařilo nejosvícenějšího arciknížete dostrkat do aparatury a zapadl za ním poklop, rozrušený Trurl zapojil spínač a komputer začal odpočítávat: „Dvacet, devatenáct... deset...“ Posléze stejně netečným hlasem pronesl „Nula! Start!“ Synchroerotory nastavené na nejvyšší výkon vyslaly proudové rázové vlny, aby prince odvrátily od horoucího toužení, které natropilo tolik škod. Po hodině se Trurl šel podívat na měřící přístroje - ručičky se sice chvěly pod hrozným erotickým zatížením, ale neukazovaly, že došlo k nějakéímu znatelnému zlepšení. Trurl začínal mít vážné pochybnosti o tom, že něčeho dosáhne touto léčební metodou, bylo však pozdě zkoušet něco jiného a musel trpělivě čekat se založenýma rukama. Zkontroloval si, zda gigapolibky se tisknou na správné místo a nedochází tu k většímu roztpylu, než je záhodno, zda stimulátory svodů a rozmazlovače nemají nadměrné napětí. Nepřál si totiž, aby u pacienta došlo k totální transformaci lásky a princ začl zbožňovat feminotron místo Amarandiny - stačilo, aby se lásky k princezně zbavil. Za slavnostního ticha byl otevřen poklop.

Jakmile byly uvolněny šrouby zaručující hermetičnost, z šerého vnitřku zavanul sladký parfém a princ se vypotácel ven šlapaje po růžových plátcích, které uvadly v horkosti jeho smyslného planutí. Potom v mdlobách klesl k zemi. Jeho věrní sluhové přiskočili, a když zvedali bezvládné tělo, vydralo se z kralevicových vyprahlých rtů jediné slovo: Amarandina. Trurl tiše klel, protože celá jeho terapie nebyla k ničemu. Princovo milostné roztoužení se ukázalo silnější než veškeré megamory a kilokupidy feminotronu. Láskoměr přiložený na čelo bezvědomého, vystoupil na 107 stupňů. Potom puklo sklo a rtuť třaslavě vytekla, jako kdyby i na ni působil mocný milostný zápal. První pokus skončil naprostým nezdarem.

Trurl se vrátil do svých komnat v pramizerné náladě, a kdyby ho někdo pozoroval, viděl by ho v jednom kuse přecházet ode zdi ke zdi a hledat nějaké spásné řešení. Mezitím se strhl povyk v královské zahradě, protože parta zedníků - kameníků, která měla opravit zídku arboreta, ze zvědavosti vlezla do feminotronu a uvedla jej bezděky do chodu. Bylo třeba přivolat hasiče, protože zedníci vyskakovali z aparatury natolik zapálení láskou, že se z nich kouřilo.

Poté Trurl vyzkoušel jinou aparaturu s delirizátorem a magnoeroelektrickým banalitoscilátorem. Řekneme si v krátkosti, že pohořel i tentokrát. Kralevice se nepodařilo odvárit od sladkosti a půvabu Amarandiny - naopak, ještě víc se k ní přivrátil. A znovu urazil Trurl mnoho mil ve své komnatě, hluboko do noci studoval různé odborné příručky a všemi nakonec mrštil o zem. Nazítří ráno požádal Velikého senešala, aby mu u krále zprostředkoval audienci, a když ho Jeho Veličenstvo přijalo, pravil:

„Vaše královská Milosti a nejjasnější pane! Sestrojil jsem nejsilnější aparatury k destabilizaci lásky, ale tyto na Jeho Výsost vůbec nezapůsobily, naopak mohly by ho připravit o život, kdybych měl takto pokračovat. Vašemu Veličenstvu jsem povinen říci, že jeho stav je nevyléčitelný.“

Král se nevzmohl na odpověď, poněvadž ho tato zpráva zkrušila. Trurl pokračoval:

„Zajisté, kralevice bych mohl ošálit, kdybych podle parametrů, co mám k dispozici, připravil Amarandinu synteticky. Jenže dříve či později zvěst o osudech skutečné princezny by dospěla k jeho sluchu, takže by princ klam odhalil. Není jiné cesty - kralevic si musí císařovu dceru vzít za ženu!“

„Arciže, milý cizozemče, jenomže v tom tkví ta trmácka, že k takovému sňatku císař nikdy nesvolí!“

„Ani kdyby byl poražen? A byl nucen vyjednávat a prosit o milost?“

„Nu, kdyby k této případnosti došlo, pak ano - či si přeješ, abych dvě veliká mocnářství uvrhl do krvavých válečných nepokojů s nejistým výsledkem? Jen proto, abych získal ruku císařovy dcery pro svého syna? Oh, nikolivěk, toho neučiním!“

„Od Vaším královské Milosti jsem ani jinou odpověď neočekával,“ pravil Trurl klidně. „Zajisté jsou války hrůzné, ale i různé - a v té, kterou mám na mysli, nebude prolita ani kapka krve. Císařství nenapadneme mocí zbrojnou. Nepřipravíme o život nikoho z věrných poddaných, právě naopak!“

„Co to medle znamená? Jakpak to?“ dal král v odvet.

Čím déle Trurl šeptal královi do ucha svůj tajný plán, tím víc se ustarané jeho líce rozjasňovaly, až nakonec zvolal:

„Učiň tak, šlechetný cizinče, a samo nebe nechť je ti nápomocno.“

Druhý den ráno královské kovářské dílny začaly s výrobou velkého počtu jakýchsi mohutných hmoždírů podle Trurlova projektu. Nikomu nebylo jasné, k čemu jsou určeny. Děla byla rozmístěna po planetě a zakryta maskovacími sítěmi, aby nebyla nápadná. Trurl vysedával v královské kybernetické laboratoři ve dne v noci a pečlivě sledoval klokot záhadných odvarů v tajuplných kotlích: kdyby dovnitř vnikl špeh, nic by se nedověděl, pouze to, že za dveřmi zamčenými na dva západy je slyšet křik a pláč, a dále by viděl asistenty a aspiranty horečně pobíhat sem a tam s plínkami v náručí.

Bombardování začalo o týden později, přesně o půlnoci. Zkušení kanonýři zamířili hlavně děl na bělohvězdu, kde se rozprostírala císařská říše. Pak vylétly střely - jenže nebyly to střely smrtonosné, leč životodárné. Trurl hmoždíře nabil nemluvňaty a jeho děckomety zasypávaly císařství myriádami řvoucích miminek, která rychle dospívala, stavěla se na nožičky a kdekoho pocintala. Bylo jich tolik, že jich pronikavý vřískot „mama“, „bába“, „papu“ rozrážel vzduch, až z toho uši zaléhaly. Záplava miminek se valila dál a hospodářská situace v říši se rapidně zhoršovala, poněvadž se z oblohy snášeli bez ustání baculatí a usměvaví caparti, batolata, robátka s vlajícími povijany. Zdálo se, že země spěje nezadržitelně ke katastrofě. Císař byl nucen požádat o příměří; král Protuberon byl ochoten bombardování zastavit, jestliže císař svolí k sňatku Amarandiny s jeho synem. Císař na tuto podmínku neprodleně přistoupil. Načež všechny děckomety byly zničeny a Trurl vlastnoručně rozebral feminotron. Později jako družba, oděný do slavnostního roucha posázeného brilianty, s maršálskou holí v ruce, pronášel přípitky na bujaré svatební hostině. Potom naložil do rakety všechny diplomy, tituly, řády a vyznamenání, kterými ho král i císař poctili, a syt slávy zamířil domů.