Astrid Lindgrenová
překlad: Olga Štrosová

DETEKTIV KALLE MÁ PODEZŘENÍ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10

Co soudíte, pane Blomkviste, o tom podivném rozhovoru?

Kalle ležel na zahradě pod hrušní a byl právě znovu interviewován svým pomyslným posluchačem.

Mno, odpověděl pan Blomkvist. Především je zřejmé, že se nám v tomto kriminálním dramatu nevyskytuje pouze jeden zločinec, nýbrž hned tři. A já vás varuji, mladý muži (pomyslný posluchač byl velmi mladý a nezkušený), varuji vás! V nejbližších dnech se ledacos přihodí, a proto by snad bylo nejrozumnější, kdybyste večer nevycházel. Tady se patrně strhne boj na život a na smrt, a íomu, kdo dosud neměl co dělat se spodinou lidské společnosti, by snadno mohly povolit nervy. (Pan Blomkvist sám už měl, jak víme, se spodinou lidské společnosti značné zkušenosti, takže jeho nervový systém rozhodně obstojí dobře.) Vyndal dýmku z úst a pokračoval:

Chápejte, tito dva pánové, Krok a Redig - snad vám nemusím připomínat, že to přirozeně nejsou jejich pravá jména - tedy tito dva chlapíci se zřejmě chystají pořádně zatopit strýčkovi Einarovi, myslím Einarovi Lindebergo-vi neboli Branému, jak si také někdy říká. Mezi námi - jde mu o život!

A jaké stanovisko zaujmete k tomuto sporu vy, pane Blomkviste? zeptal se pomyslný posluchač uctivě.

Budu jako vždy hájit zájmy společnosti, mladý muži! I kdyby mě to mělo stát život!

Mistr detektiv se zatvářil dojatě. Pro zájmy společnosti přece už dal svůj život v sázku tisíckrát, takže nezáleží na tom, bude-li o jedno nebezpečí méně nebo více.Jeho myšlenky plynuly dál.

Ale strašně rád bych věděl, co to vlastně na strýčkovi Einarovi chtějí, - to už neuvažoval pan Blomkvist, nýbrž Kalle, malý bezradný Kalle, kterému to všechno připadalo velice děsivé.

Tu si najednou vzpomněl na noviny, které si strýček Einar koupil krátce po svém příjezdu, když tehdy seděli v cukrárně U mlsné vosy. Ležely bezpečně uschovány v levé zásuvce Kallova psacího stolu.    Kalla dosud nenapadlo, aby je blíže prostudoval.

Neodpustitelná chyba, pokáral sám sebe a vyskočil.

Pamatoval si, že se strýček Einar vrhl na stránku s nejnovějšími zprávami, takže ted bylo jen třeba pokusit se přijít na to, co vlastně ho tam tolik zajímalo. NOVÝ POKUSNÝ VÝBUCH ATOMOVÉ BOMBY - to sotva! STARŠÍ MUŽ SUROVĚ PŘEPADEN - počkejme, mohlo by to být ono? Ne, tady se přece píše, že to byli dva mladíci ve věku kolem dvaceti let. Přepadli staršího pána, protože jim nechtěl dát cigarety. Do toho přece strýček Einar nemůže být zapleten. VELKÁ LOUPEŽ ŠPERKŮ NA ÓSTERMALMU - Kalle hvízdl a očima prolétl zprávu:

V noci na sobotu byla spáchána velká loupež šperků v jednom z bytů v Banérově ulici. Byt, který patří známému stockholmskému bankéři, byl té noci prázdný, takže pachatelé si mohli počínat naprosto nerušené. Dovnitř se patrně dostali kuchyňskými dveřmi, které odemkli paklíčem. Šperky v celkové hodnotě 100 000 korun byly uloženy v nedobytné pokladně, která byla pachateli odcizena, pravděpodobně mezi druhou až čtvrtou hodinou ranní. Nedobytná pokladna byla nalezena v sobotu odpoledne v lese třicet kilometrů severně od města, vypučená a zbavená svého obsahu. Kriminální policii, která byla v sobotu časně ráno o loupeži zpravena, se dosud nepodařilo dostat se pachatelům na stopu. Předpokládá se, ze loupeže, která je považována za jednu z nejsmělejších, jež byly u nás dosud spáchány, se zúčastnilo více osob. Centrála kriminální policie uvědomila o případu všechny policejní stanice v zemi. Ve všech přístavech a na všech hraničních přechodech byl zesílen dozor, neboť se předpokládá, že pachatelé, aby mohli šperky zpeněžit, budou nuceni uprchnout do zahraničí. Mezi uloupenými šperky je mimo jiné i drahocenný platinový náramek s brilianty, dále zlatá brož se čtyřmi velkými diamanty, náhrdelník z orientálních perel a zlatý starožitný přívěsek se smaragdy.

Jsem já to ale hlava skopová! kvílel v duchu Kalle. Že mě to nenapadlo dřív! Lord Peter Wimsey a Hercule Poirot by na to byli přišli dávno! Stačilo přece si to v těch novinách přečíst!

Vyndal ze zásuvky perlu. Jak se vlastně na takové perle pozná, že je orientální?

Vtom zůstal, jako když do něho hrom uhodí. „Nemám to u sebe," řekl přece strýček Einar. No pochopitelně že ne! A on, Kalle Blomkvist, už ví, kde je to schováno, ten náramek a brilianty a smaragdy a platina a jak se to všechno jmenuje! Ve zřícenině! Jasně, ve zřícenině! Strýček Einar si netroufal nechat to ve svém pokoji. Potřeboval to schovat na nějakém bezpečném místě. A sklepení ve zřícenině je takovým místem, tam jakživ nikdo nepřijde.

Myšlenky vířily Kallovi hlavou. Musí jít do sklepení a pokusit se najít všechny ty skvosty, než se strýčku Einarovi podaří je odnést. No jo, ale musí také sledovat strýčka Einara a ty druhé dva, aby je v příhodném okamžiku mohl zadržet. Jak to všechno stačí? A ještě ke všemu zuří válka Růží! Ne, bez pomocníků to rozhodně nezvládne! To by takhle na vlastní pěst nedokázal ani lord Peter Wimsey. Musí do toho zasvětit Anderse a Evu-Lottu a požádat je o pomoc. Sice se mu pro jeho detektivní činnost vždycky jenom posmívají, ale tentokrát je to přece něco jiného.

Vnitřní hlas mu ovšem říkal, že v tomto případě by měl hledat pomocníky na policii, a Kalle věděl, že ten hlas má pravdu. Ale copak by mu na policii uvěřili, kdyby tam ted přišel a všechno jim vyprávěl? Určitě by semu vysmáli, jak to jen dospělí dovedou! Tyto smutné zkušenosti Kalle získal při svých dřívějších pokusech o detektivní činnost. Nikdo nevěřil, že by člověk mohl něco dokázat, když je mu teprve třináct let. Kdepak! Raději počká, až bude mít pohromadě ještě trochu víc indicií.

Opatrně uložil perlu zpátky do zásuvky. Vida, tady má taky otisk prstu strýčka Einara! Kdo ví, kdy se mu bude hodit! Měl radost, že byl tak prozíravý a opatřil si ho.

Jak to píšou v novinách? POLICII SE DOSUD NEPODAŘILO DOSTAT SE PACHATELŮM NA STOPU. To se dalo čekat! Ale třeba se jim podařilo nalézt na místě činu nějaké otisky prstů! Otisky, to je ono! Jestliže nějaký lupič měl už dříve co dělat s policií, musí přece policie mít jeho otisky prstů v rejstříku. V tom případě je stačí porovnat s těmi, které byly nalezeny na místě činu, a věc je jasná. Potom je možno rovnou prohlásit: tuto loupež spáchal Fredrik s nohou! (Totiž kdyby to opravdu byly právě Fredrikovy otisky, které by našli, pochopitelně!) Ale je taky možné, že policie dosud nemá ve svém rejstříku otisk prstů toho, kdo loupež spáchal, a potom jí otisk nalezený na místě činu není nic platný!

A Kalle se dívá na malý papírek s otiskem palce strýčka Einara - velice zřetelným a dobrým otiskem - a pomalu se v něm rodí nápad. Měl by těm chudákům policistům trochu pomoct, když se jim dosud nepodařilo dostat se pachatelům na stopul Je-li strýček Einar opravdu zapleten do loupeže v Bariérově ulici - Kalle si tím samozřejmě úplně jist nebyl, ale indicie tomu nasvědčovaly -, bude se možná stockholmské kriminálce malý papírek s otiskem palce strýčka Einara hodit!

Kalle vytáhl papír a tužku a napsal:

 

 

Potom chvíli hryzal tužku. Teď je to třeba sestavit tak, aby si myslili, že dopis psal dospělý člověk. Jinak to určitě ti chytráci hodí do koše. Nakonec napsal:

 

 

Na okamžik zaváhal, než napsal „soukromý detektiv". Ale potom si pomyslil, že ho stockholmští policisté stejně nikdy neuvidí, takže mohou klidně žít v přesvědčení, že jim dopis poslal pan Blomkvist, soukromý detektiv, a nikoli třináctiletý Kalle.

„Tak to bychom měli," oddychl si. Olízl a zalepil obálku.

„A teď“ rychle za Andersem a Evou-Lottou.