Astrid Lindgrenová
překlad: Olga Štrosová

DETEKTIV KALLE MÁ PODEZŘENÍ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11

Anders a Eva-Lotta seděli v hlavním stanu Bílé růže na půdě pekárny. Bylo to jedinečně útulné místo. Jinak půda sloužila také jako sklad mouky a vyřazeného nábytku. Stál tu bílý prádelník, který sem byl nedávno vystěhován z pokoje Evy-Lotty, v koutě byly narovnány staré židle, byl tu také otlučený jídelní stůl, na němž bylo možno za deštivých dnů hrát ping-pong. Ale Anders a Eva-Lotta teď právě na ping-pong neměli čas. Byli plně zaměstnáni zhotovováním „tajných listin". Jakmile nějakou vyhotovili, uložil ji Anders do plechové skříňky, která byla nejcennějším majetkem Bílé růže. Byly v ní uchovávány památky na dřívější války Růží, mírové smlouvy, tajné mapy, kameny s podivnými znaky a celá řada věcí, které by nezasvěcenci připadaly jako haraburdí, ale které Členové Bílé růže považovali za samé drahocennosti, za něž byli ochotni obětovat život. Však také náčelník nosil šňůru s klíčkem od skříňky ve dne v noci na krku.

„Ale kde vlastně je Kalle?" zeptal se Anders a uložil do skříňky další listinu.

„Pokud vím, seděl před chvílí na javoru," odpověděla Eva-Lotta.

V tom okamžiku vpadl Kalle dovnitř.

„Nechte toho!" supěl. „Musíme hned uzavřít s Červenáči mír, nebo jim v nejhorším případě nabídnout bezpodmínečnou kapitulaci!"

„Zbláznil ses?" vykřikl Anders. „Vždyť jsme sotva začali!"

„Nedá se nic dělat! Máme tecř před sebou důležitější věci. Evo-Lotto, máš hodně ráda strýčka Einara?"

„Hodně ráda? Jak to?" podivila se Eva-Lotta. „Proč bych ho měla mít zrovna hodně ráda?"

„No, je to přece jen bratranec tvé matky."

„Co se toho týče, tak nemyslím, že by ho ona sama měla právě v lásce," řekla Eva-Lotta. „Nač bych ho tedy já měla nějak zvlášť milovat? Ale proč se ptáš?"

„Takže nebudeš smutná, když ti povím, že strýček Einar je zločinec?"

„Tak hele, Kalle, nech toho!" řekl Anders. „Tu kostelní pokladničku vyfoukl vážně Fredrik s nohou."

„Mlč! Nejdřív si přečti tohle a pak mluv!" vykřikl Kalle a položil před něho noviny.

Anders a Eva-Lotta si přečetli zprávu o VELKÉ LOUPEŽI ŠPERKŮ NA ÓSTERMALMU.

„A ted poslouchejte!" řekl Kalle.

„A jinak jsi zdravej?" ozval se Anders útrpně. Ukázal špinavým ukazováčkem na jinou zprávu - ROZZUŘENÁ KRÁVA ZPŮSOBILA PANIKU. „Nemyslíš, že i v tomhle má prsty strýček Einar?"

„Mlč, povídám! Evo-Lotto, vidělas prve tamty chlapíky, co stáli před brankou a mluvili se strýčkem Eina-rem? To byli jeho spolupachatelé a strýček Einar je nějak podvedl. Říkají si Krok a Redig a bydlí v hotelu. A ty skvosty jsou ve zřícenině!"

Kalle to všechno ze sebe zrovna chrlil.

„Ve zřícenině? Vždyť jsi říkal, že bydlej v hotelu?" namítl Anders.

„Ano, Krok s Redigem! Ale skvosty, hlupáku, to jsou přece ty smaragdy a platina a diamanty. Ježíši Kriste, když si pomyslím, že tam dole ve sklepení leží šperky za sto tisíc korun!"

„Jak to víš?" zeptal se Anders pochybovačně. „Říkal to strýček Einar?"

„Na něco snad taky člověk přijde sám, ne?" vybuchl Kalle. „Máme-li řešit nějaký kriminální případ, musíme vždycky vzít v úvahu všechny pravděpodobnosti a možnosti." To promluvil Kallovými ústy detektiv Blomkvist, ale hned zmlkl a dál mluvil už jen horlivě gestikulující Kalle, který se bál, že se mu nepodaří ty dva přesvědčit. Sice to chvíli trvalo, ale podařilo se to. Když jim všechno vypověděl a popsal svá pozorování, svoji noční návštěvu u strýčka Einara, nález perly ve sklepení a rozhovor, který vyslechl v koruně javoru, byl dokonce i Anders překonán.

„Na mou duši, z toho kluka asi opravdu jednou bude detektiv!" řekl uznale. Zasvítily mu oči. „Lidi, to je senzační! Z toho něco kouká! Musíme se do toho hned pustit! Na válku Růží prozatím nebudeme mít čas."

„Teď je mi to jasné !" vyhrkla Eva-Lotta. „Proto se mi nedaří nechat krabice se sušenkami na pokoji. Mám dlouhé prsty právě tak jako strýček Einar. To je tak, když je člověk příbuzný se zlodějem! Ale on musí z domu, a to hned! Protože představte si, kdyby nám tak štípl stolní stříbro!"

„Budeš muset ještě nějakou chvíli počkat," řekl Kalle. „Ostatně to si piš, že má teď důležitější starosti než myslet na stolní stříbro. Je v pěkné bryndě, protože Krok s Redigem ho budou hlídat jako oko v hlavě."

„Tak proto on si šel po jídle lehnout! Říkal, že se necítí dobře."

„A buď si jistá, že se taky dobře necítí," řekl Anders. „Ale musíme především uzavřít s Červenáčema mír. Ty, Evo-Lotto, vem parlamentářskou vlajku a jdi to tam vyřídit. Oni si ovšem budou myslet, že jsme se úplně pomátli."

Eva-Lotta poslušně přivázala na hůl bílý kapesníka vydala se do Sixtenovy garáže, kde byla její nabídka bezpodmínečné kapitulace přijata s údivem a rozhořčením.

„Co blázníte," řekl Sixten, „teď, sotva jsme začali?"

„Vzdáváme se a bašta!" řekla Eva-Lotta. „Vyhráli jste! Ale brzy vás zase urazíme a pak budou třísky lítat!"

Sixten neochotně sepsal mírovou smlouvu, která obsahovala velice tvrdé podmínky pro Bílé, jako že „se vzdají poloviny kapesného na nákup míchaných bonbónů pro Červené. Dále: při setkání s někým z Červených musí se Bílí třikrát hluboce uklonit a říct: Vím, že nejsem hoden kráčeti, kde ty kráčíš, ó pane!"

Eva-Lotta podepsala smlouvu jménem Bílé růže, slavnostně stiskla ruku náčelníkovi Červených a letěla zpátky na půdu pekárny. Když probíhala zahradní brankou, nemohla si nevšimnout jednoho z „přátel" strýčka Einara, který stál na protějším chodníku.

„Hlídkování v plném proudu!" hlásila Andersovi a Kallovi.

„Tohle bude určitě lepší než celá válka Růží," řekl Anders spokojeně. „Ty, Kalle, co myslíš, že by se teď mělo udělat?"

Přestože Anders jako náčelník rozhodoval za normálních okolností sám, uvědomoval si, že v tomto případě by se měl podřídit Kallovi.

„Především musíme najít šperky. Půjdeme do sklepení. Ale někdo zůstane doma a bude hlídat strýčka Einara a ty druhé dva."

Kalle s Andersem pohlédli prosebně na Evu-Lottu.

„Za nic na světě!" řekla Eva-Lotta rozhodně. „Chci jít s vámi hledat šperky. Ostatně strýček Einar leží v posteli a hraje si na nemocného, takže se určitě nic nestane, zatímco budeme pryč."

„Můžeme před jeho dveře položit krabičku od sirek," navrhl Kalle. „Jestli bude ležet na stejném místě, až se vrátíme, tak budeme vědět, že z pokoje nevyšel."

Do pole si vykračujem s lopatou a krumpáčem, sluníčko nám k tomu svítí, veselí jsme, nepláčem..., zpíval Anders, když za chvíli spěchali po úzké stezce vzhůru ke zřícenině.

„Jestli někoho potkáme, tak řekneme, že jdeme rýpat žížaly," řekl Kalle.

Ale nepotkali nikoho. Zřícenina byla tichá a opuštěná jako obvykle. Bylo slyšet jen bzučení čmeláků.

Tu Anderse něco napadlo.

„Ale jak my se vlastně do toho sklepení dostáném? Kalle, říkals přece, že ty šperky jsou tam, ne? Jak ses tam dostal ty, tenkrát jak jsi našel tu perlu?"

Teď nadešel Kallův velký okamžik.

„Tak, jak se člověk obvykle někam dostává zamčenými dveřmi," řekl sebevědomě a vytáhl paklíč.

Anders byl víc ohromen, než vlastně chtěl přiznat.

„Krucipísek," řekl a Kalle to přijal jako poklonu.

Dveře se pootevřely. Cesta byla volná. Jako smečka honicích psů hnali se Kalle, Anders a Eva-Lotta po schodech dolů.

Po dvouhodinovém rytí odložil Anders rýč.

„Teď teda ta podlaha vypadá jako menší brambořiště. Ale to je zvláštní, nikdy jsem neviděl místo tak chudý na diamanty, jako je tohle."

„Nemůžeš přece čekat, že to najdeme okamžitě," řekl Kalle. Ale i on byl sklíčený. Zryli každičkou píď podlahy v té části sklepního prostora, která byla přímo pod schody. Toto bylo vlastní sklepení. Odsud se však rozbíhaly dlouhé, tmavé, zčásti zavalené chodby vedoucí do krypt a vězeňských kobek. Ty chodby nijak zvlášť lákavě nevypadaly, ale bylo přirozeně možné, že strýček Einar čistě z opatrnosti zakopal svůj poklad někde dál ve sklepení. A tam by klidně mohli hledat třeba rok. Jestli ho ovšem vůbec schoval tady ve zřícenině. I Kalla se už začínaly zmocňovat pochyby.

„Poslyš, a kde jsi vlastně našel tu perlu?" zeptala se Eva-Lotta.

„Támhle u schodů," odpověděl Kalle. „Ale tam jsme to přece všechno přeryli."

Eva-Lotta v zamyšlení těžce dosedla na nejspodnější schod. Kamenná deska, která schod tvořila, zřejmě neseděla dost pevně v zemi, protože se trochu zhoupla. Eva-Lotta zase vyskočila.

„Přece není možné, aby...," vyhrkla a horlivě desku popadla. „Kluci, ten schod se viklá!"

Dva páry rukou jí pomohly odsunout desku stranou. Spousta svinek se rozběhla na všechny strany.

„Zkus to tady," pobídl Kalle rozčileně Anderse. Anders vzal rýč a zabodl ho do hlíny v místě, kde dříve ležela deska. Rýč na něco narazil.

„Hm, samozřejmě kámen," řekl Anders, ale ruce se mu trochu třásly, když zajel prsty do hlíny, aby se přesvědčil.

Nebyl to kámen. Byla to - Anders ohmatával předmět zablácenýma rukama -, byla to plechová skříňka. Vytáhl ji ven. Byla přesně taková jako skříňka s drahocennostmi Bílé růže.

Kalle porušil napjaté ticho.

„Ten zloděj!" vykřikl. „On nám vyfoukl naši skříňku!"

Ale Anders zavrtěl hlavou.

„Kdepak, to není naše. Naši jsem před pár hodinama vlastnoručně zamkl!"

„Ale tahle je úplně stejná," řekla Eva-Lotta.

„Tak to ji určitě koupil tehdy v železářství, když kupoval tu baterku," vzpomněl si Kalle. „Protože tyhle skříňky v železářství mají."

„Ano, tu naši jsme tam taky koupili," připomněla Eva-Lotta.„Otevři to, nebo dostanu záchvat," řekl Kalle.

Anders vzal za víko. Skříňka byla zamčená. „Jestlipak se ke všem těmhle skříňkám hodí stejnej klíč?" Strhl z krku šňůru s klíčkem.

„Dělej," zašeptala Eva-Lotta netrpělivě.

Kalle dýchal jako po dlouhém běhu. Anders vsunul klíček do zámku a otočil jím. Šlo to.

„Honem," sykla Eva-Lotta. Anders zvedl víko.

„Jú!" vykřikla Eva-Lotta. „To je jako v Tisíci a jedné noci!"

„Tak takhle tedy vypadají smaragdy a platina," vydechl Kalle zbožně.

Bylo tu všechno, o čem se psalo v novinách: brože a prsteny a náramky a přetržený náhrdelník s perlami úplně stejnými jako ta, kterou našel Kalle.

„Sto tisíc korun!" zašeptal Anders. „Páni, to je úplná hrůza!"

Eva-Lotta si nechávala šperky proklouzávat mezi prsty. Na zápěstí si navlékla náramek, na každý prst po jednom prstenu a na své modré bavlněné šaty si připjala diamantovou brož. Takto vyšňořena se postavila k malému otvoru, kterým dovnitř proudilo sluneční světlo. Zajiskřilo to a zatřpytilo se to na ní.

„Lidi, to je krása! Nejsem jako královna ze Sáby? Ach, mít tak aspoň jeden jediný malý prstýnek!"

„No jo, ženská!" ušklíbl se Anders.

„Heleď, na tohle teď nemáme čas," řekl Kalle. „Musíme rychle odsud. Představ si, že strýčka Einara najednou napadne se sem odplížit a skříňku vyhrabat! A představ si, že už je třeba zrovna na cestě! Potkat ho, by bylo asi stejně příjemné, jako potkat bengálského tygra, co?"

„Já osobně bych dal přednost tygrovi," řekl Anders.„Ale víš přece dobře, že se strýček Einar ven neodváží. Vždyť na něho číhají Krok s Redigem!"

„Rozhodně ale musíme hned letět na policii," řekl Kalle.

„Na policii?" Andersův hlas prozrazoval hlubokou nespokojenost. „Snad do toho nechceš míchat policii, ted, když to právě začíná vypadat zajímavě!"

„Tohle ale není žádná válka Růží," řekl Kalle střízlivě. „Na policii musíme okamžitě. Chápej přece, že ty zločince musí zatknout!"

Anders se poškrábal za uchem.

„Ale nemohli bysme je nejdřív vlákat do pasti a teprv potom jít na policii a říct: Prosím, tady jsme vám chytili tři prvotřídní bandity?"

Kalle zavrtěl hlavou. Ach, kolikrát už detektiv Blomkvist na vlastní pěst zneškodnil celé tucty nebezpečných zločinců! Ale detektiv Blomkvist byla jedna osoba a Kalle druhá. A Kalle dovedl být praktický a rozumný mladý muž.

„Jak chceš!" Anders byl nucen se sklonit před Kallovými znalostmi kriminalistiky.

„Ale v tom případě," řekla Eva-Lotta, „to povíme Bjorkovi. Jenom on nám bude smět pomoct a nikdo jiný. Třeba ho za to udělají vrchním strážmistrem."

Anders si prohlížel následky jejich horlivého hledání.

„A co uděláme s tímhle? Vysázíme tu brambory, nebo to zase zaházíme?"

Kalle soudil, že by bylo nejrozumnější stopy jejich návštěvy ve sklepení provizorně zahladit.

„Ale pospěš si," řekl. „Jde to strašně na nervy, sedět tu se skříňkou, která má cenu sto tisíc korun. Chci co nejrychleji odsud."

„Ale jak to s tou skříňkou uděláme?" napadlo Evu-Lottu. „Přece ji nemůžeme jen tak nést. A kam ji schováme?"

Chvíli se radili a nakonec se rozhodli, že Anders uloží drahocennou skříňku v hlavním stanu Bílé růže na půdě pekárny a Kalle s Evou-Lottou mezitím vyhledají strážmistra Bjorka. Anders si svlékl košili a skříňku do ní zabalil. Jen v kalhotách, s rýčem v jedné a se skříňkou zabalenou do košile v druhé ruce, nastoupil na zpáteční cestu.

„Když mě někdo potká, tak si určitě pomyslí, že jsem byl na žížalách," řekl optimisticky.

Kalle za sebou zamkl dveře.

„Jenom jedna věc mě mrzí," řekl.

„A to?" zeptala se Eva-Lotta.

„Že neuvidíme, jak se strýček Einar zatváří, až si sem přijde pro tu skříňku."

„Jo, to by teda za podívanou stálo," souhlasila Eva-Lotta.

Na policejní stanici vládl klid a mír. Seděl tam jeden strážmistr a luštil křížovku, jako by vůbec žádná zločinnost neexistovala. Ale nebyl to Bjork.

Kalle zdvořile pozdravil.

„Můžeme mluvit se strážmistrem Bjorkem?"

„Je na služební cestě. Vrátí se až zítra." Strážmistr hryzal tužku. „Nevíš náhodou, jak je bájný netvor na osm?" Prosebně na Kalia pohlédl.

„Nevím, přišel jsem kvůli něčemu jinému," odpověděl Kalle.

„Jak jsem řekl, Bjork se vrátí zítra. A což bojovnice na šest?"

„Eva-Lotta," vyhrkl Kalle. „Ne, vlastně ne, to je na osm. Děkuju, přijdeme tedy zítra. Na shledanou!"A táhl Evu-Lottu ven.

„To prostě nejde, mluvit o tom s takovýmhle ťulpasem, který se zajímá jen o bájné netvory," řekl.

Eva-Lotta byla stejného názoru. Dohodli se, že se snad nic nestane, když počkají s policejním oznámením do druhého dne. Strýček Einar leží přece v posteli, takže ho budou mít pod dohledem.

„Podívej, támhle před hodinářstvím stojí Krok," zašeptal Kalle Evě-Lottě. „Už jsi někdy v životě viděla takový rypák?"

„To je fajn, že se lotři navzájem hlídají," řekla Eva-Lotta. „Je to jako v tom přísloví: Když nevinnost spí, bdí všichni svatí."

Kalle si ohmatal svaly na rukou.

„Ale zítra, Evo-Lotto, zítra vypukne boj na život a na smrt!"