Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 26

Vlk Larsen mě zbavil povinnosti s vydáváním whisky a ujal se toho sám. Láhve se začaly objevovat a já jsem se zatím zaměstnával v kotcích se skupinou čerstvě zraněných. Viděl jsem již popíjet whisky, znal jsem to, jak se pije whisky a soda v klubech, nikdy však jsem neviděl nikoho pít tak, jak pili tito námořníci. Lili do sebe kořalku z plecháčů a z konvic, přímo z láhve – po každé se nalévalo až po okraj a každé napití samo o sobě již představovalo hýření. Oni však se nespokojovali jedním nebo dvojím nalitím. Pili a pili a stále přicházely na příď nové a nové láhve a oni pili dál.

Pil kdekdo; pili ranění; pil Ufty-Ufty, který mi pomáhal. Jediný Louis se zdržel, jen si kořalkou opatrně namočil rty, ale k bujnému řádění se přidal s lehkomyslností stejnou jako většina námořníků. Byly to orgie. Hulákali o dnešním boji, přeli se o podrobnosti nebo se rozplývali v srdečnostech a přátelili se s muži, s nimiž před několika hodinami bojovali. Zajatci i vítězové si škytali navzájem na ramenou a strašnými kletbami si přísahali vzájemnou úctu a obdiv. Plakali nad bědami minulosti i nad bědami, které je ještě očekávají pod železnou vládou Vlka Larsena. A všichni ho proklínali a vyprávěli hrůzné příběhy o jeho zvířecké surovosti.

Byla to podívaná zvláštní i strašná – malý, kavalci obklopený prostor, podlaha i stěny rozkymácené a v ustavičném houpáni, šeré světlo, vrávorané stíny nestvůrně se prodlužující a opět zkracující, hustý vzduch plný tabákového kouře, tělesných výparů a pachu z jodoformu, a rozpálené tváře mužů – o kterých bych měl spíš říci, že byli lidmi jen napůl. Všiml jsem si Ufty-Uftyho, když mi přidržoval konec obvazu a rozhlížel se kolem, jak mu sametové a zářivé oči ve světle blýskaly jako oči jelena, ale já přece věděl, jaký barbarský ďábel číhá v jeho hrudi a obrací v lež všechnu laskavost a něžnost, ony takřka ženské rysy jeho tváře i jeho postavy. A všiml jsem si chlapecké tváře Harrisonovy kdysi dobrácké a pěkné tváře, nyní však přímo ďábelské zkroucené vášni, když vykládal nováčkům, na jakou pekelnickou loď se dostali, a vykřikoval kletby na hlavu Vlka Larsena.

O Vlku Larsenovi se mluvilo, stále o Vlku Larsenovi, otrokáři a mučiteli námořníků, o této mužské Kirké a jejích sviních, mučených surovcích, hrbících se před ním a bouřících se jen v opilosti nebo potají. A byl jsem já rovněž jen jednou z jeho sviní? Nad tím jsem se zamyslil. A Maud Brewsterová? Ne! Zaskřípěl jsem zuby pln zlosti a odhodlání, až námořník, jehož jsem ošetřoval, usykl pod mou rukou bolestí a Ufty-Ufty se na mne zvědavě podíval. Cítil jsem náhlý příval síly. S objevenou láskou, zamilován, byl jsem obrem. Nebál jsem se ničeho. Silou vůle se tím vším probiju navzdory Vlku Larsenovi i těm svým pětatřiceti knihomolským letům. Všechno dobře dopadne. Dokážu, aby to dobře dopadlo. A tak rozjařen, povznášen pocitem síly, obrátil jsem se zády k tomu skučícímu peklu a vyšplhal jsem na palubu, kde se (...)

(......)