Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 25

„Byl jste na palubě, pane Van Weydene,“ pravil nazítří ráno Vlk Larsen u snídaně. „Jak to tam vypadá?“

„Hezky jasno,“ odpověděl jsem a pohlédl jsem letmo na pruh slunce spadající až do kajuty po schodech. „Příznivý západní vítr, slibuje zesílit, jestliže Louis předvídá správně.“

Přikývl tak, že bylo vidět, jak ho zprávy potěšily. „Nějaké příznaky mlhy?“

„Husté pruhy na severu a na severozápadě.“

Opět přikývl a prozrazoval ještě větší potěšení než prve. „A co Macedonia?“

„Nespatřena,“ odpověděl jsem.

Byl bych mohl přísahat, že mu na tu zprávu obličej posmutněl, ale proč by tím měl být zklamán, to jsem si nedovedl představit.

Brzy jsem se poučil. „Kouř vidím!“ dolehl sem výkřik z paluby, a kapitánova tvář se rozjasnila.

„Dobrá!“ zvolal a odešel od stolu, aby se okamžitě vypravil na palubu a potom do podpalubí, kde lovci jedli svou první snídani ve vyhnanství.

Maud Brewsterová a já jsme se sotva dotkli jídla, zahleděli jsme se upřeně na sebe v němé úzkosti a poslouchali jsme hlas Vlka Larsena, snadno pronikající do kajuty ze sousedního podpalubí lovců stěnou v žebrovém pažení. Rozkládal ze široka a jeho závěr pozdravil divoký výbuch souhlasného jásotu. Stěna však byla přece jen příliš silná, slova jsme neslyšeli; ale ať už jim cokoli řekl, na lovce to silně zapůsobilo, protože po potlesku následovaly výkřiky radosti.

Podle zvuků na palubě jsem věděl, že námořníci byli rovněž vyhnáni z kotců a chystají se spouštět čluny. Maud Brewsterová vyšla na palubu se mnou, ale nechal jsem ji stát na hraně zvýšené zádě, odkud mohla rozruch pozorovat a sama zůstat stranou. Námořníci se již musili dovědět, jaké záměry se chystají, a jiskra, již vkládali do práce, prozrazovala jejich nadšení. Lovci nastoupili na palubu s brokovnicemi a s krabicemi střeliva, ale také, což bylo nezvyklé, s kulovnicemi. Kulovnice brávali lovci s sebou do člunů jen zřídka, protože tuleň střelený na dálku z kulovnice se obyčejně potopil dřív, než se k němu člun dostal. Ale dnes měli všichni lovci s sebou kulovnice a velkou zásobu patron. Všiml jsem si, že se spokojeně ušklibují po každé, jak jen pohlédli na kouř z Macedonie. Zdvíhal se stále výš a výš, jak se nám od západu přibližovala.

Pět člunů sletělo přes palubu s velkým spěchem a rozvinulo se jako žebra vějíře. Zamířily směrem k severu právě tak jako včera odpoledne, a my jsme měli následovat také tak. Nějakou chvíli jsem zvědavě přihlížel, ale nezdálo se, že by v jejich počínání bylo něco nezvyklého. Spouštěli plachty a odstřelovali tuleně, znovu plachty vytahovali a postupovali svou cestou stejně, jak jsem vídal vždy. Macedonia zopakovala stejný výkon jako včera, „zchlamstla“ tu končinu moře spuštěním své linie člunů před naší a napříč našemu směru. Čtrnáct člunů potřebuje k pohodlnému lovu povážlivou rozlohu oceánu, a když Macedonia úplně překryla naši linii, hnala se pod parou dál k severozápadu a cestou spouštěla další čluny.

(...)

(......)