Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 24

K nejživějším vzpomínkám mého života patří ony příhody na Přízraku, které se udály ve čtyřiceti hodinách po mém objevu, že jsem zamilován do Maud Brewsterové. Až dosud jsem žil svůj život v zákoutí ticha a pokoje a teprve ve věku pětatřiceti let jsem byl stržen do proudu nejnesmyslnějšího dobrodružství, jaké bych si byl dovedl kdy představit, a nikdy ještě se mi nenahromadilo do pouhých čtyřiceti hodin tolik příhod a rozčilování. A právě tak nedokážu tak docela zavřít uši slabému hlásku pýchy, který prohlašuje, že jsem si nevedl tak špatně, když se všechno uváží.

Začalo to tím, že v poledne u oběda Vlk Larsen lovcům oznámil, že napříště budou jídat v podpalubí. Bylo to na tuleňářských škunerech něco neslýchaného, neboť je tu zvykem, že lovci jaksi neoficiálně požívají hodnosti důstojníků. Žádný důvod pro to rozhodnutí neuváděl, ale jeho úmysly byly zřejmé dost. Horner a Čoud vyznamenávali Maud Brewsterovou galantnostmi, které samy sebou směšné a jí neškodné byly jemu nicméně protivné.

Prohlášení bylo přijato mlčením, jenom ti ostatní čtyři lovci hodili významným pohledem po oněch dvou, kteří jejich zavržení zavinili. Jock Horner, klidný jako vždy, nedal na sobě vůbec nic znát; ale Čoudovi zbarvil temný ruměnec tvář a on již již otvíral ústa. Vlk Larsen jej sledoval očima, vyčkával, oči mu jiskřily těmi jeho ocelovými jiskřičkami; ale Čoud zase ústa zavřel, aniž promluvil.

„Chtěl jste něco říci?“ naléhal kapitán svárlivě. Byla to otevřená výzva, ale Čoud ji odmítl.

„O čem?“ otázal se tak nevinně, že to Vlka Larsena vyvedlo z rovnováhy a všichni ostatní se usmáli.

„Ó, tak teda nic,“ řekl Vlk Larsen nesouvisle. „Jenom mě napadlo, že by se vám mohlo chtít zarejt si do toho.“

„Do čeho?“ opáčil nevyrušitelně klidný Čoud.

Čoudovi kolegové se teď usmívali hodně ze široka. Ten jeho kapitán ho mohl třeba zabít a nepochybuji ani dost málo, že by tu byla tekla krev, kdyby nebyla přítomna Maud Brewsterová. Konec konců to udělala jen ta její přítomnost, že si Čoud vůbec mohl dovolit i to, co si už dovolil. Byl příliš střízlivý a příliš opatrný chlap, aby si byl dovolil dráždit Vlka Larsena k hněvu ve chvílích a na místech, kde by se ten hněv mohl vyjadřovat něčím silnějším než pouhými slovy. Stejně jsem se obával, že dojde k zápasu, ale zavolání muže od kormidelního kola umožnilo, že napětí vyprchalo samo.

„Kouř vidím!“ dolehl výkřik po schodech a chodbou až k nám dolů.

„Kterým směrem?“ volal nahoru Vlk Larsen.

„Přímo na zádi prosím, pane.“

„Nejspíš ruskej,“ mínil Latimer.

Ta poznámka vehnala do tváří lovců úzkost. Ruská loď mohla znamenat jen jedno – válečný křižník. Lovci nikdy neznali polohu lodi líp než jen tak docela zhruba, nicméně však dobře věděli, že se většinou pohybujeme velmi blízko hranice zakázaných vod, a k tomu ještě měl Vlk Larsen náramně nepěknou pověst pytláka. Všechny zraky se upřely na něho.

„Jsme absolutně v bezpečí,“ ujistil je se (...)

(......)