Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 23

Vzdorné větry, svižně vanoucí, rychle dohnaly Přízrak na sever a do tuleního stáda. Střetli jsme se s ním až vysoko na čtyřiačtyřicáté rovnoběžce v syrovém a bouřlivém moři, po němž větry honily věčně se ženoucí pruhy mlh. Často celých několik dní za sebou jsme nespatřili slunce a nemohli jsme provést pozorování; a potom zas vítr moře načisto vymetl, vlny se zabělaly a zatřpytily v slunci a měřením jsme si zjistili, kde vlastně jsme. A tu třebas následoval celý den jasného počasí, někdy i dva nebo tři dny, až se potom na nás znovu snesla mlha, vždy zdánlivě ještě hustší než ta poslední.

Lov byl nebezpečný, ale čluny byly přes všechno každý den spouštěny a okamžitě pohlcovány šedivou temnotou; potom už jsme je uviděli až za soumraku, často až dlouho po setmění, kdy se vynořovaly jako mořská strašidla, jeden za druhým se připlížily ze šedivého neviditelna. Wainwright – lovec, kterého Vlk Larsen uloupil i s člunem a posádkou – využil zacloněného moře a uprchl. Jednoho dne zmizel v obklopující nás mlze i se svými dvěma námořníky a již nikdy jsme ho nespatřili, ačkoli netrvalo mnoho dní a dověděli jsme se, že přecházeli ze škuneru na škuner, až se konečně dostali zpátky na svůj.

Toto byl skutek, k němuž jsem se v duchu dlouho odhodlával, ale nikdy se příležitost nenaskytla. Vyplouvat s čluny nepatřilo k důstojníkovým povinnostem, a třebaže jsem se k tomu lstivě chystal pod různými záminkami, Vlk Larsen mi té výhody nikdy nedopřál. Kdyby mi to byl povolil, byl bych již nějak dokázal unést s sebou i slečnu Brewsterovou. Jak se věci vyvíjely, přibližovala se situace, o níž jsem se bál i jen uvažovat. Bezděčně jsem se tomu pomyšlení vyhýbal, a přesto se mi ona myšlenka ustavičně v mysli vynořovala jako kroužící strašidlo.

Čítal jsem kdysi romantické knížky o moři, v nichž jako samozřejmost se vyskytovala obyčejně jedna jediná žena na lodi plné mužů; nyní však jsem se poučil, že jsem nikdy dřív nechápal hlubší smysl takové situace – to, s čím si autoři takových knih ustavičně pohrávali a čeho, zdánlivě, tak důkladně využívali. A tady jsem to teď měl a stál jsem tomu tváří v tvář. A aby to bylo co nejpůsobivější, bylo už jenom zapotřebí, aby právě Maud Brewsterová byla tou ženou, básnířka, která mě nyní okouzlovala svou osobou právě tak, jako mi dávno učarovala svým dílem.

Nebylo možno představit si nikoho víc vytrženého z vlastního prostředí. Byla to něžná, éterická bytost, útle pružná jak vrbový proutek, s pohyby lehkými a plnými půvabu. Ustavičně se mi zdálo, že nechodí, nebo aspoň že nechodí obvyklým způsobem nás smrtelníků. Měla svrchovanou míru oné čilé elastičnosti, že se pohybovala s nepostižitelnou vzdušností a přibližovala se po každé k člověku spíš jako snášející se nejlehčí peříčko nebo jako ptáče na neskonale tichých perutích.

Byla jako kousek míšenského porcelánu a nepřestajně mě dojímala vlastností, již bych nazval její vlastní a zvláštní křehkostí. Jako tehdy, (...)

(......)