Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 5

Avšak má první noc v podpalubí lovců byla tam zároveň mou nocí poslední. Hned nazítří byl nový lodní důstojník Johansen vyhnán Vlkem Larsenem z kajuty, poslán do podpalubí, aby nadále spal tam, a já jsem se zatím ujal maličkého pokojíka v kajutě, kde se hned prvního dne cesty vystřídali dva obyvatelé. Důvod této změny, jak se o něm samozřejmě Lovci brzy dověděli, vyvolal u nich nemálo bručivého reptání. Ukázalo se, že Johansen prožíval ve spánku vše, co se za den událo. Jeho ustavičné mluvení, vykřikování a houkání povelů bylo Vlku Larsenovi příliš nesnesitelné, a proto prostě tuto nepříjemnost podstrčil lovcům.

Po bezesné noci jsem vstával zesláblý a celý rozbolavělý, abych kulhavě nastoupil pouť svým druhým dnem na palubě Přízraku. Thomas Mugridge mě vyhnal z kavalce již o půl šesté a učinil to způsobem velmi podobným oné metodě, jíž vyháněl Bill Sykes svého psa; jenže surovost páně Mugridgeova byla zaplacena stejnou mincí a ještě s úroky, Nadělal hromadu zbytečného hluku (ležel jsem celou noc s očima otevřenýma) a musil tím několik lovců probudit; jitřním šerem zasvištěla těžká bota a pan Mugridge pronikavě zaskučel bolestí a pokorně prosil kdekoho za odpuštění. Později jsem v kuchyni viděl, že má potlučené a oteklé ucho. Už nikdy se zúplna nevrátilo do původní podoby a námořnici je potom nazývali „karfiól“.

Můj den byl naplněn rozmanitými bědami. Už večer předtím jsem si sebral své usušené šatstvo z kuchyně a ráno jsem se místo do kuchařových oblékl do svých šatů. Hledal jsem peněženku. Kromě trochy drobných (a mám na takové věci dobrou paměť), obsahovala sto pětaosmdesát dolarů ve zlatě a v bankovkách, Peněženku jsem sice našel, ale její obsah, až na drobné stříbrné mince, byl z ní vybrán. Jakmile jsem vyšel na palubu, abych se ujal svých povinností v kuchyni, promluvil jsem o tom s kuchařem. Třebaže jsem očekával odpověď jistě nevrlou, byl jsem překvapen bojovnou řečností, jíž se mi za to dostalo.

„Nelejte, Humpe,“ spustil se zlomyslným plamínkem v očích a s vrčením v hrdle; „nechtěl byste jednu do nosu? Jestli si vo mě myslíte, že jsem zloděj, tak si to nechte pro sebe, nebo uvidíte, jak se zatraceně mejlíte. Koukám jak slepý kotě, jaká je tohleto vod vás vděčnost! Vobjeví se mi tu takovej kus lidskýho vodpadku, já se ho ujmu tadyhle ve svý kuchyni a hezky se vo něj starám a tuhleto z toho mám! Po druhý si můžete táhnout ke všem čertům, to já na to říkám, se ví, a stejně mám chuť ukázat vám, zač je toho loket!“

Dopověděl to, zdvíhal pěstě a vykročil na mne. Hanba mi, jak jsem se přikrčil před hrozící ranou a vyběhl jsem z kuchyňských dveří. Co jiného mi zbývalo? Síla a nic než síla převládala na této lodi surovců. Mravní přesvědčování zde bylo něčím neznámým, Udělejte si sami obrázek: muž obyčejné výšky, útlé postavy, se slabým, nevyvinutým svalstvem, který žil pokojným, mírným životem a není zvyklý žádnému způsobu násilnictví – co mohl takový člověk dělat? Abych (...)

(......)