Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 4

Co se dál se mnou dělo na tuleňářském škuneru Přízrak, jak jsem se snažil zapadat správně do nového prostředí, to je všechno jen pokořování a trýzeň. Kuchař, kterému říkalo mužstvo „doktorskej“, lovci „Tommy“ a Vlk Larsen „kuchto“, byl teď docela jinou osobou. Změna v mém postavení přivodila odpovídající změnu v jeho jednání se mnou. Jak byl dříve slouhovský a podlízavý, tak byl nyní panovačný a bojovný. Skutečnost byla taková, že jsem již nebyl tím lepším pánem s pletí měkčí než u dámy, nýbrž pouhopouhým a zcela neschopným klukem z kajuty.

Nesmyslně trval na tom, abych ho oslovoval „pane Mugridgi“, a když mi ukazoval, jaké budou mé povinnosti, vynášel se a vůbec se choval nesnesitelně. Kromě prací v kajutě, kde byly čtyři malé pokoje, měl jsem být ještě jeho pomocníkem v kuchyni. Tu má přímo kolosální neznalost takových věcí, jako je škrabání brambor nebo mytí mastných hrnců, byla mu příležitostí k nekonečnému výsměšnému údivu. Odmítal vzít v úvahu, čím jsem byl, nebo vlastně to, jakým můj život a věci, na něž jsem byl zvyklý, bývaly. To právě tvořilo náplň chování, které si vůči mně vyvolil; a musím se přiznat, že ještě než den skončil, nenáviděl jsem ho tak zuřivě a prudce, jako ještě nikdy nikoho za celý svůj dosavadní život.

První den mi ještě víc ztěžovalo, že se Přízrak prodíral pod staženými plachtami (takové termíny jsem se ovšem učil poznávat až později) vichřicí, které pan Mugridge říkal „houkavej jihovýchoďák“. V půl šesté jsem podle jeho pokynů prostřel v kajutě na stůl i se zvláštními podnosy do bouřlivého počasí a potom jsem nosil čaj a uvařená jídla z kuchyně do kajuty. V této souvislosti si nemohu odpustit vyprávění o své první zkušenosti s výkonem služby na moři.

„Dejte si pozor, ať vás to nezmáčí,“ radil mi na rozloučenou pan Mugridge, když jsem odcházel z kuchyně, v jedné ruce velikou konvici čaje a pod paží druhé ruky několik bochníků čerstvě pečeného chleba. Jeden z lovců, vysoký a jaksi pružně rozmáchlý chlapík jménem Henderson, přecházel právě v té chvíli na záď od podpalubí (jak lovci posměšně nazývali své ubytovny na lodním středu) do kajuty. Vlk Larsen stál na zvýšené zádi a kouřil svůj věčný doutník.

„Tady letí. Zasekněte se“ zvolal kuchař.

Zastavil jsem se, nevěda, co se děje, jen jsem si všiml, jak se dveře kuchyně s prásknutím zavřely. Potom jsem spatřil Hendersona. Vyskočil jako šílenec na provazový žebřík hlavní výstroje a šplhal nahoru po vnitřní straně jako vystřelený, až se octl vysoko nad mou hlavou. Tak jsem také uviděl obrovskou vlnu, jak se stáčí a pění vztyčená, vysoko nad zábradlí. Octl jsem se přímo pod ní. Mozek mi nepracoval dost rychle, všechno mi bylo tak nové a neznámé. Pochopil jsem pouze, že se ocitám v nebezpečí, ale nic víc. Zůstal jsem stát na místě a roztřásl jsem se. Potom na mne křikl Vlk Larsen s horní paluby:

„Chyťte se něčeho, vy – vy Humpe!“

Ale už bylo pozdě. Skočil jsem směrem ke stožáru k výstroji, (...)

(......)