Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 7

Konečně po třech dnech proměnlivých větrů jsme se dostali do severovýchodního pasátu. Celou noc jsem dobře spal navzdory bolavému kolenu, a když jsem vyšel na palubu, objevil jsem, že Přízrak uhání po zpěněných vlnách jakoby s křídly rozpjatými a táhne všemi plachtami až na kosatky v čerstvém větru přímo od zádi. Jaký zázrak je ten velkolepý pasát! Celý den jsme se hnali pod plachtami a celou noc, druhý den a také příští, den za dnem a vítr stále za zádí a dul pravidelně a mocně. Škuner se plachtil sám. Teď nebylo zapotřebí vytahování a stahování plachet a kladkostrojů, přehazování vrchních plachet, námořníci neměli nic na práci, jen řídit u kormidelního kola. Večer po západu slunce povolovali vázání; ráno, když se z plachet vypařila rosa a povolily, znovu je utáhli – a to byla všecka práce.

Deset uzlů, dvanáct uzlů, jedenáct uzlů, jak kdy jsme dosahovali krásné rychlosti. A ustavičně ten mocný vítr vane od severovýchodu a žene nás žádaným směrem, že od úsvitu k úsvitu urazíme dvě stě padesát mil. Naplňuje mě smutkem a naplňuje mě radostí toto rychlé tempo, jímž se vzdalujeme San Francisku a jímž se v pěnách hrneme do tropů. Každý den se znatelně otepluje. V druhé psí směně přicházejí námořníci na palubu, svlékají se a chrstají na sebe navzájem vědra vody nabírané přes zábradlí. Začínají se ukazovat létající ryby a za nocí služba šmátrá po palubě a hledá ty, které spadly na škuner. A ráno dostává Thomas Mugridge povinný úplatek a kuchyň příjemně zavání, jak se čerstvé ryby smaží; kdežto zas jindy, když Johnson uloví ty zářivé krasavce z konce ležatého stěžně na přídi, bývá servírováno na zádi i na přídi maso delfínů.

Zdá se, že Johnson tráví všechen svůj volný čas tam na konci přídě nebo nahoře v lanoví na křížové spojce a dívá se, jak Přízrak roztíná vody pod tlakem plachet. Oči mu planou vášní a zbožňováním, chodí jako ve snu, zírá unešeně na vzduté plachty, na zpěněnou brázdu za lodí, na její zdvih a splav a běh po tekutých horách, jež putují s námi v slavnostním průvodu.

Dny i noci jsou „jen samý div a bláznivá radost“, a třebaže mi zbývá jen málo času při věčné dřině, ukrádám sem tam okamžik a upřeně zírám a zírám na nekonečnou nádheru toho všeho, o čem se mi nikdy ani nezdálo, že to vůbec na světě je. Obloha nad námi je bez poskvrnky modrá – tak modrá jako moře samo, které má pod hrotem přídě barvu a třpyt azurového hedvábí. Kol dokola na obzoru jsou rozvěšeny bledé obláčky jako z vaty, nikdy se nemění, nikdy se nepohnou, jen jako stříbrná obruba zdobí jasné tyrkysové nebe bez poskvrnky.

Nezapomenu ten pozdní večer, kdy jsem měl již spát a ležel jsem na přední horní hraně kotců pro mužstvo a upřeně jsem hleděl dolů na duhovou vlnku pěny, jak ji ostrá příď odhazuje. Zněla jako bublání potůčku po kamenech obalených mechem někde v tichu údolí a její ukolébavka mě čarovně vábila a unášela od sebe sama, až jsem již nebyl Hump, kluk z kajuty, ani Van Weyden, člověk, (...)

(......)