Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 3
VYHNANEC

Lip-lip ustavičně tolik ztrpčoval Bílému Tesákovi život, že se Bílý Tesák stával zlostnějším a divočejším, než měl podle svého původu právo být. Dravost byla součástí jeho charakteru, ale takto vystupňovaná divokost jeho charakter již přerostla. Získal si pověst zlého psa i mezi lidmi. Kdekoliv se v táboře strhl nějaký nepokoj a křik, nesvár nebo rvačka, kdekoliv se rozkřikla žena pro kus ukradeného masa, tam určitě byl a za tím vším Bílý Tesák. Nepátrali po tom, proč si tak počíná. Viděli jen výsledky jeho chování a ty byly špatné. Byl to potměšilec a zloděj, štváč a původce všech nesnází; rozzlobené ženy mu říkaly do očí, zatím co je obezřetně pozoroval a byl připraven uhnout se, kdyby po něm nečekaně něco hodily, že je vlk a ničema a že to s ním jednou špatně skončí.

Shledal, že uprostřed rušného tábora je vyhnancem. Všichni mladí psi šli za Lip-lipem. Mezi nimi a Bílým Tesákem nebylo shody. Snad vycítili, že se zrodil v pralese, a pudově k němu cítili nepřátelství, které chová domácí pes k vlkovi. Ať už tomu bylo tak nebo onak, všichni ho pronásledovali tak jako Lip-lip. A když už se postavili proti němu, měli dost důvodů, aby proti němu stáli dál. Jeden jako druhý se mu čas od času dostali do zubů; k dobru měl to, že sám dával víc, než od nich dostával. Mnohému z nich by byl napráskal v souboji o samotě, ale to mu nebylo dopřáno. Jakmile takový boj začal, stal se signálem pro všechny psy v táboře, aby se seběhli a vrhli se na něho.

Pronásledován celou smečkou, naučil se dvěma důležitým věcem: především chránit se před hromadným útokem a za druhé zasadit osamocenému soupeři v nejkratší době co nejvíce ran. Udržet se na nohou v davu nepřátel znamenalo zachránit si život, a tomu se naučil dobře. Naučil se držet na nohou s kočičí pružností. I když na něho narazil dospělý pes celou vahou těla, Bílý Tesák jen odskočil dozadu nebo na stranu,·třeba při tom letěl nebo klouzal po zemi, vždycky však všemi čtyřmi prackami pevně na matičce zemi.

Psí rvačka má obvykle před započetím skutečného boje předehru – vrčení, ježení srsti a strnulé obcházení. Bílý Tesák se však naučil tyto předehry vynechávat. Otálet znamenalo, že se proti němu seběhnou všichni mladí psi. Musel rychle provést svou a zmizet. Naučil se tedy neprozrazovat své úmysly a nevarovat soupeře. Bez výstrahy vyrazil a okamžitě chňapl a rval, dřív než měl soupeř čas se připravit. Tak se naučil rychle a krutě zraňovat. Poznal také, jakou cenu má překvapení. Pes napadený v nestřeženém okamžiku, jemuž rozťal plec na kost nebo rozerval ucho na cáry dříve, než měl čas se vzpamatovat, ten byl již předem napůl poražen.

Bylo ostatně neobyčejně snadné převalit psa, který se dal překvapit. A převalený pes musel nevyhnutelně na okamžik vystavit choulostivou spodní část hrdla – snadno zranitelné místo, jež zasáhnout znamenalo ohrozit život. Bílý Tesák to místo znal. Tu znalost mu odkázaly lovecké generace jeho předků. Tak tedy Bílý Tesák útočil: především si (...)

(......)