Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 2
PODDANSTVÍ

Dny Bílého Tesáka byly nabity zážitky. Dokud byla Kiča uvázána ke klacku, zběhal celý tábor, vyzvídal, pátral, učil se. Rychle se učil znát lidi a jejich chování, neztratil k nim však úctu. Čím lépe je poznával, tím více osvědčovali svou nadřazenost, tím více tajemných sil u nich odkrýval, tím více strměla jejich božskost.

Člověku je dáno, aby mnohokrát zakusil smutek, když vidí své bohy, jak se kácejí a jak jsou jejich oltáře rozmetány; ale vlk a divoký pes, kteří se připlazili člověku k nohám, tento smutek nikdy nepoznali. Na rozdíl od lidí, jejichž bohové jsou neviditelní a nadpomyslní, nejasné a mlhavé představy, vymykající se hmotné skutečnosti, přeludy vytouženého dobra a síly, nehmatatelné odrazy nás samých v říši duchů, na rozdíl od lidí vlk a divoký pes, kteří přišli k ohni, nalézají bohy z masa a kostí, hmotné a hmatatelné, žijící na zemi a v čase. Věřit v takového boha nevyžaduje úsilí a víry; ani silou vůle však není možno zbavit se víry v takového boha. Nelze tomu uniknout. Stojí tu na zadních nohou, má v ruce hůl, je nesmírně mocný, vášnivě hněvivý i laskavý, bůh, tajemství a síla, a to všechno je z masa, které lze trhat, které krvácí a je právě tak dobré k jídlu jako kterékoliv jiné maso.

Tak tomu bylo i s Bílým Tesákem. Lidé byli neomylní bozi, jimž nelze uniknout. Tak jako se jeho matka Kiča podrobila hned na první zavolání, tak se začínal podrobovat i on. Ustupoval jim z cesty, to bylo jejich nesporné právo. Když ho zavolali, přišel. Když mu pohrozili, přikrčil se. Když ho odháněli, utíkal. Vždyť za každým jejich přáním byla síla, kterou si dovedli vynutit splnění, síla, jež ubližovala, síla, jež se projevovala ranami a holemi, kameny a palčivými šlehy biče.

Náležel jim, tak jako jim patřili všichni psi. Bylo na nich, aby mu rozkazovali, co dělat. Bylo na nich, aby ho týrali, kopali nebo aby trpěli jeho přítomnost. Takové bylo poučení, jež mu život rychle vštěpoval. Někdy mu bylo těžko, neboť to mnohdy narazilo na silné a podstatné rysy jeho povahy; ale třebaže se učil s nechutí, podvědomě se v něm zároveň rodila radost z učení. Znamenalo to odevzdat svůj osud do jiných rukou, zbavit se odpovědnosti nezávislého života. Už to byla odměna, neboť daleko snadněji se žije, máme-li se o koho opřít, než žijeme-li o samotě.

Nestačil však jediný den na to, aby se celý podřídil lidem tělem i duší. Nemohl se naráz zříci dědictví volného života a vzpomínek na divočinu. Byly dny, kdy se odplížil na kraj lesa, stál a naslouchal čemusi, co ho lákalo pryč, do dálky. A vždycky se vrátil, neklidný a nepokojný, a tiše a zvídavě kňučel po boku Kiči, dychtivě jí olizuje tvář, jako by se vyptával.

Bílý Tesák se rychle naučil životu v táboře. Poznal nespravedlivost a hltavost starých psů, když jim házeli ryby nebo maso. Přišel na to, že muži jsou spravedlivější, děti krutější a ženy laskavější, že mu spíše hodily kousek masa nebo kost. A po dvou nebo třech bolestných zkušenostech s matkami (...)

(......)