Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 2
ŠÍLENÝ BŮH

Ve Fort Yukonu bydlela jen hrstka bělochů. Byli v kraji již dlouho. Říkali si „kvásci“ a byli na to jméno náležitě pyšní. Pro ostatní muže, kteří byli v kraji nováčky, měli jen pohrdání. Muži, kteří přicházeli z parníků na břeh, byli pro ně chechaquos (Vyslov »čečakos« (španělsky))), zelenáči. Nováčci se nad tímto pojmenováním rozčilovali. Zadělávali si na chléb práškem do pečiva. Odtud také nevraživé rozlišení mezi nimi a „kvásky“, kteří ovšem zadělávali kváskem, neboť prášek do pečiva prostě neměli.

To sem však tak docela nepatří. Muži na stanici zkrátka opovrhovali nováčky a měli radost, když nováčci někde přišli ke škodě. Zvláštní radost měli ze spoust, které mezi psy nováčků tropil Bílý Tesák a jeho nectná banda. Když přijížděl parník, přicházeli muži ze stanice k břehu a dívali se na tu legraci. Těšili se na ni stejně jako indiánští psi a dovedli ocenit krutou a lstivou úlohu Bílého Tesáka.

Jednoho z nich tato podívaná zvlášť těšila. Přibíhal hned při prvním zvuku lodní píšťaly; a když byl poslední boj u konce a Bílý Tesák a banda se rozprchli, vracel se zvolna na stanici s lítostivou dlouhou tváří. Když někdy choulostivý pes z jihu padl a smrtelně chroptěl pod tesáky smečky, nedovedl se už tento člověk ovládnout, vyskakoval a řičel radostí. A vždycky si chtivě a žádostivě prohlížel Bílého Tesáka.

Ostatní muži ze stanice mu říkali Hezoun. Nikdo neznal jeho křestní jméno, v kraji byl znám jako Hezoun Smith. Nebyl však vůbec hezký. Dostal své jméno jako naschvál. Byl od přírody ošklivý. Příroda se k němu zachovala skoupě. Předně byl malý; na hubeném trupu trčela ještě hubenější hlava. Temeno měl do špičky. Dříve, za dětských let, ještě než mu začali říkat Hezoun, říkalo se mu „Kuželka“.

Od temene mu lebka spadala příkře do týla a stejně tak do nízkého, neobyčejně širokého čela. Odsud, jako by litovala svého lakomství, rozšířila mu příroda štědře rysy. Oči měl velké a daleko od sebe. Obličej měl v poměru k ostatnímu tělu ohromný. Příroda, ve snaze využít místa, obdařila ho obrovskou, vysedlou bradou. Měl ji širokou a těžkou, tolik vystouplou dopředu, že se zdálo, že mu spočívá až na prsou. Snad tak vypadal proto, že jeho slabý krk neunesl takové břemeno.

Tato brada budila dojem jakéhosi zuřivého odhodlání. Něco tu však chybělo. Snad to byla nevyváženost. Snad byla brada až příliš velká. Tak anebo tak, budila falešný dojem. Hezoun Smith byl široko daleko vyhlášený slaboch, nejslabší ze všech slabochů a zbabělých ufňukanců. Ale abychom doplnili jeho popis: zuby měl velké a žluté a špičáky, větší než ostatní, vypadaly pod tenkými rty jako dravčí tesáky. Oči měl žluté a kalné, jako by byly přírodě došly barvy a jako by byla vytlačila a smíchala poslední zbytky ze všech tub. Totéž se dalo říci i o jeho vlasech, řídkých a místy vylysalých, špinavě žlutých a ježících se mu na hlavě, i o vousech vyrážejících na tvářích v nepravidelných chomáčcích, jež se podobaly polehanému a větrem pocuchanému (...)

(......)