Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Část čtvrtá

Kapitola 1
NEPŘÍTEL SVÉHO RODU

Jestliže kdy byla v povaze Bílého Tesáka nějaká, byť i vzdálená možnost spřátelit se s vlastním rodem, byla nenávratně zničena, když z Bílého Tesáka udělali vůdce spřežení. Neboť nyní ho psi nenáviděli; nenáviděli ho pro zvláštní příděl masa, který mu dával Mit-sah; nenáviděli ho pro všechny skutečné i domnělé výhody, jichž požíval; nenáviděli ho, protože vždy ubíhal včele spřežení, pro oháňku, jíž před nimi mával, a pro jeho zadní běhy, jež prchaly před jejich očima a věčně je dráždily až k šílenství.

A Bílý Tesák je nenáviděl stejně trpce. Být vůdcem saňového spřežení nebylo zrovna příjemné. Muset ustavičně utíkat před štěkající smečkou, z níž každého psa po tři roky rval a ovládal, bylo téměř k nevydržení. Vydržet však musel, jinak by býval zahynul – a život, jenž v něm byl, netoužil po záhubě. Jakmile Mit-sah zavelel vyrazit, vrhlo se celé spřežení s dychtivým a divokým štěkotem na Bílého Tesáka.

Bránit se nemohl. Jestliže se proti nim obrátil, švihl ho Mit-sah palčivou ranou biče do tváře. Zbývalo mu jen prchat. Nemohl se vyjící hordě postavit svým chvostem a zadníma nohama. To nebyly rovnocenné zbraně proti množství nemilosrdných tesáků. A tak tedy prchal, znásilňuje každým skokem svou přirozenost a pýchu; a běžet musel celý den.

Přirozené sklony však nelze potlačovat násilím, jinak se vzbouří přirozenost. Je jako vlas, který vyrůstá z těla, zrůdně se stáčí, zarůstá zpět a působí zanícenou, rozjitřenou ránu. Tak tomu bylo i s Bílým Tesákem. Celá jeho bytost volala po tom, aby se vrhl na smečku, jež mu štěkala v patách, ale podle vůle bohů to udělat nesměl; a vůli, jež si to přála, dotvrzoval bič ze střeva karibú, palčivě zraňující na desetimetrovou vzdálenost. A tak se mohl Bílý Tesák jen v hloubi duše sžírat hořkostí a chovat nenávist a zášť úměrnou divokosti a nezkrotnosti své povahy.

Jestliže kdy byl nějaký tvor nepřítelem svého rodu, byl jím Bílý Tesák. Nežádal milost a také milost nedával. Ustavičně byl rozdrásán a zjizven tesáky smečky a neustále také zanechával na členech smečky stopy svých tesáků. Na rozdíl od většiny vůdců, kteří se v táboře utíkali pod ochranu bohů, jakmile byli psi vypřaženi, Bílý Tesák takovou ochranou opovrhoval. Směle si vykračoval po táboře a mstil se v noci za všechno, co musel vytrpět ve dne. Předtím, než se stal vůdcem spřežení, naučila se smečka vyhýbat se mu. Nyní to bylo jiné. Vzrušeni celodenní štvanicí za ním, nevědomky svedeni stále se opakujícím pohledem na jeho úprk, ovládnuti pocitem převahy, jímž se těšili celý den, nedovedli se přemoci a nedokázali ustoupit mu z cesty. Kdykoliv se mezi nimi objevil, vždy se strhla rvačka. Jeho cesta byla vyznačena vrčením, chňapáním a opět basovým vrčením. Sám vzduch, který vdechoval, byl nabit nenávistí a záští a to jen posilovalo nenávist a zášť, kterou nosil v sobě.

Když Mit-sah křikl na spřežení, aby zastavilo, Bílý Tesák ho poslechl. Zprvu to ostatním psům dělalo potíže. Všichni se (...)

(......)