Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4
SMRTÍCÍ SEVŘENÍ

Hezoun Smith mu stáhl řetěz s krku a ustoupil.

Po prvé nepodnikl Bílý Tesák okamžitý útok. Stál tiše, uši sklopeny kupředu, zvědav a ve střehu, a měřil si podivného tvora, jehož měl před sebou. Nikdy ještě takového psa neviděl. Tim Keenan postrčil buldoka kupředu a tlumeně mu řekl: „Do toho!“ Pes kolébavě vykročil ke středu kruhu; byl pomenší, sražený a nevzhledný. Zastavil se a mhoural na Bílého Tesáka. Ze zástupu se ozvaly hlasy: „Do toho! Vem si ho, Čeroki! Sežer ho!“

Nezdálo se však, že by Čeroki měl chuť do boje. Ohlédl se a mhoural na povykující muže a vrtěl při tom dobromyslně pahýlem ocasu. Nebál se, byl jen líný. Kromě toho se mu nezdálo, že by měl bojovat se psem, kterého před sebou viděl. Nebyl zvyklý bojovat se psy tohoto druhu a čekal tedy, až přivedou toho pravého.

Tim Keenan přistoupil k Čerokimu a sehnul se nad ním. Hladil ho po zádech a na bocích proti srsti a krátkými pohyby rukou ho zároveň postrkoval kupředu. Byla v tom pobídka i drážděnÍ, neboť Čeroki začal tiše a z hloubi hrdla vrčet. Vrčení a pohyb hladících rukou se shodovaly ve svém rytmu. Vrčení v hrdle rostlo po každé, když ruce nejvíce třely a tlačily kupředu, utichlo pak a ozvalo se znovu, když se ruce opět daly do pohybu. Na konci každého pohybu měl rytmus svůj důraz, ruce naráz přestaly hladit a pes divoce zavrčel.

To nezůstalo bez účinku na Bílého Tesáka. Srst na krku a na zádech se mu začala ježit. Tim Keenan naposledy postrčil psa vpřed a vrátil se na své místo. Povzbuzování, které Čerokiho neslo kupředu, ustalo, pes však už z vlastní vůle vyběhl na křivých nohou čile vpřed. Tehdy Bílý Tesák vyrazil. Rozlehl se výkřik obdivu a překvapení. Tesák přeletěl vzdálenost jediným skokem, spíše jako kočka než jako pes; a se stejnou kočičí mrštností zaryl tesáky a odskočil.

Buldok krvácel z rány za uchem na tlustém krku. Nedal najevo bolest, nezavrčel ani, obrátil se jen a postupoval za Bílým Tesákem. Na oba byla podívaná; rychlost jednoho a pevná jistota druhého vzbouřily v davu hráčské vášně. Muži uzavírali nové sázky a zvyšovali staré. Bílý Tesák znovu a znovu přiskakoval, trhal a unikal nezraněn a jeho podivný soupeř ho stále sledoval, bez přílišného spěchu, ne pomalu, ale s rozvahou a tvrdošíjností, jako by to patřilo k jeho řemeslu. Jeho způsob boje měl nějaký cíl – něco, co si umínil udělat a od čeho ho nic nemohlo odvrátit.

Celé jeho chování, každý jeho pohyb byl poznamenán tímto úmyslem. Bílého Tesáka to mátlo. Nikdy ještě takového psa neviděl. Neměl na ochranu žádný kožich. Měl měkkou kůži a hned krvácel. Neměl tlustou houni srsti, po níž by Tcsákovi klouzly zuby, tak jako mu často sklouzly po srsti psů jeho vlastního plemene. Kdykoliv zaryl zuby, nořily se snadno do poddajného masa a nezdálo se, že by se tento pes vůbec uměl bránit. Zaráželo ho i to, že se Čeroki neozval ani hláskem, neječel jako ostatní psi, s nimiž bojovával. Až na hluboká zavrčení nebo krátká zachrčení přijímal rány bez hlesu. A (...)

(......)