Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5
NEZKROTITELNÝ

„Je to marné,“ přiznával Weedon Scott.

Seděl na schodech své chaty a hleděl na psovoda, jenž mu odpovídal stejně beznadějným pokrčením ramenou.

Dívali se na Bílého Tesáka, jenž na konci napjatého řetězu zuřivě naježen vrčel a pokoušel se dostat na psy ze spřežení. Po několika domluvách Mattových, drsně zdůrazněných klackem, naučili se tažní psi nechávat Bílého Tesáka na pokoji; také teď leželi opodál a zdánlivě ho vůbec nevnímali.

„Je to vlk a zkrotit se nedá,“ prohlásil Weedon Scott.

„Nevím, nevím,“ namítal Matt. „Možná, že je v něm hodně psí krve, to nemůžete říct. Ale jedno vím jistě a to se popřít nedá.“

Psovod se odmlčel a moudře pokyvoval hlavou, hledě někam na Losí horu, jako by svěřoval lesům nějaké tajemství.

„Tak se s tím neschovávejte,“ řekl mu Scott ostře, když už hezkou chvíli čekal, co přijde dál. „Vyklopte to, oč jde?“

Psovod ukázal na Bílého Tesáka palcem přes rameno. „Ať je to vlk nebo pes – jednou už zkrocen byl.“

„Neříkejte!“

„Byl, to vám povídám, a běhal v postroji. Pojďte se podívat blíž. Vidíte ten pruh na prsou?“

„Máte pravdu, Matte. Byl to tažný pes, než ho dostal do spárů ten Hezoun Smith.“

„A nevím dobře, proč by z něho tažný pes zase nemohl být.“

„Myslíte opravdu?“ ptal se Scott dychtivě. Naděje se mu však z hlasu vytrácela, když dodával, vrtě hlavou: „Už ho máme čtrnáct dní a je divočejší, než byl dřív.“

„Dejte mu příležitost,“ radil Matt. „Pusťte ho na chvíli na svobodu.“ Scott se na něho nedůvěřivě podíval.

„Já vím,“ pokračoval Matt, „já vím, že jste to zkoušel, ale to jste si nevzal na to do ruky klacek.“

„Tak to zkuste sám.“

Psovod si našel klacek a šel k uvázanému zvířeti. Bílý Tesák pozoroval hůl, jako pozoruje lev v kleci bič svého krotitele.

„Podívejte se, jak nespustí oči s klacku,“ řekl Matt. „To je dobré znamení. Není hlupák. Neopováží se mně dotknout, dokud mám klacek v ruce. Není ještě dočista pominutý, to je jistá věc.“

Jak se muž blížil rukou k jeho krku, Bílý Tesák se naježil, zavrčel a přitiskl se k zemi. Ale třebaže pozoroval blížící se ruku, dokázal sledovat i hůl v druhé ruce, jež se nad ním hrozivě vznášela. Matt odepjal řetěz od obojku a ustoupil.

Bílý Tesák nemohl ani uvěřit, že je volný. Uplynuly již měsíce od chvíle, kdy se stal majetkem Hezouna Smithe, a po celou tu dobu ho pouštěli, jenom když měl bojovat se psy. Ihned po boji byl vždy znovu uvázán.

Nevěděl, co si má o tom myslit. Snad to je nějaké nové ďábelství, které si na něho bohové vymyslili. Kráčel zvolna a opatrně, očekávaje každou chvíli nějaký útok. Nevěděl, co si má počít, tak neočekávané to všechno bylo. Opatrně obcházel oba přihlížející bohy a obezřetně kráčel k rohu chaty. Nic se nedělo. Byl úplně zmaten, vrátil se a zastavil se asi pět metrů od mužů a upřeně je pozoroval.

„Neuteče?“ tázal se jeho nový majitel.

Matt pokrčil rameny: „Musíme to riskovat. Nemůžeme to jinak udělat, než to zkusit.“

„Chudák,“ zamumlal Scott soucitně. „Potřebuje (...)

(......)