Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 2
NA JIHU

Z parníku vystupoval Bílý Tesák v San Franciscu. Byl zaražen. V hloubi duše, mimo rozumové úvahy a mimo vědomou činnost, spojoval se svým božstvem moc. Ještě nikdy se mu však nejevili bílí lidé tak úžasnými bohy jako teď, když klusal po kluzké dlažbě San Francisca. Chaty z trámů, jaké znal, vystřídaly tu nebetyčné budovy. Ulice byly plné úkladů – kočáry, káry, automobily, koně namáhající se s ohromnými povozy; uprostřed toho všeho troubily a zvonily nestvůrné vozy kabelové dráhy a tramvaje, výhružně ječící, tak jako to dělali rysové, které znával v severních lesích.

To všechno byly důkazy moci. V tom všem byli lidé a za tím vším byl člověk, ovládal a řídil to všechno a projevoval se, jako už odedávna, jako pán vší hmoty. Bylo to velkolepé, omračující. Bílého Tesáka posedla bázeň a strach. Tak jako pocítil ve svém dětství svou nepatrnost a nedokonalost, když přišel po prvé z divočiny do tábora Šedého Bobra, tak i nyní, třebaže už byl vzrostlý a byl pyšný na svou sílu, musel se cítit slabý a nepatrný. A byla tu taková spousta bohů! Dostával závrať z toho, jak se kolem něho hemžili. Rachot na ulici mu bušil do uší. Byl zděšen nesmírným přívalem a hemžením věcí. Cítil, jako dosud nikdy, svou závislost na laskavém bohu, šel mu těsně v patách a nepouštěl ho z dohledu, ať se dělo co se dělo.

Nakonec si stejně z velkoměsta neodnášel více než matnou vzpomínku, krátký zážitek podobný zlému snu, neskutečný a hrozný, který ho ještě dlouho potom jako zlá noční můra trápíval ve spánku. Pán ho dal do zavazadlového vozu a uvázal ho na řetěz do rohu mezi hromady kufrů a tlumoků. Vládl tu malý svalnatý bůh, přehazoval hlučně kufry a krabice, tahal je dveřmi dovnitř a stavěl je do hromad nebo je s boucháním opět vyhazoval ze dveří bohům, kteří na ně čekali.

A zde, v tomto zavazadlovém pekle, pán Bílého Tesáka opustil.

Bílý Tesák si alespoň myslil, že ho pán opustil, dokud vedle sebe neucítil pánovy plátěné tlumoky a nerozhodl se převzít nad nimi stráž.

„To je dost, že už jdete,“ zabručel bůh vagonu, když se za hodinu objevil Weedon Scott ve dveřích. „Ten váš pes nedovolí na vaše zavazadla ani sáhnout.“

Bílý Tesák se vynořil z vozu. Zarazil se. Přízračné město bylo to tam. Vagon mu připadal jako obyčejná místnost v domě, a když do něho vstupoval, bylo všude kolem město. Mezitím město zmizelo. Jeho řev mu už nedrásal uši. Ležela před ním usměvavá krajina, zářící sluncem a lenivým klidem. Neměl však mnoho času k údivu nad proměnou. Přijal ji stejně, jako přijímal všechny nevysvětlitelné činy a projevy bohů. Takový byl jejich svět.

Čekal na ně kočár. Muž a žena šli pánovi vstříc. Žena rozpřáhla paže a sevřela pána kolem krku – nějaký nepřátelský čin! Weedon Scott se rázem vytrhl z objetí a chytil Bílého Tesáka, z něhož se stal vrčící a zuřivý démon.

„To nic, maminko,“ říkal Scott, drže pevně Bílého Tesáka a uklidňuje ho. „Myslil, že mi chceš ublížit, a nemohl to vydržet. To nic. To nic není. Však on si brzo (...)

(......)