Jack London
překlad: Ivan Schulz

MUŽSKÁ VĚRNOST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Leopardí muž

Měl snivý, nepřítomný pohled ve svých očích a jeho smutný, tklivý hlas, mírný jako hlas děvčete, zdál se býti spíše vtělením nějaké hluboké zádumčivosti. Byl to leopardí muž, ač dle toho nevypadal. Jeho životním povoláním, jímž dobýval si živobytí, bylo objeviti se v kleci cvičených leopardů před četným obecenstvem a rozechvěti obecenstvo jistým působením na nervy, za což jeho zaměstnavatelé odměňovali ho úměrně s rozechvěním, jež vzbudil.

Jak jsem pravil, nevypadal podle toho. Byl úzkých hýždí, úzkých plecí a nedokrevný a zdálo se, že není ani tak tísněn těžkomyslností jako spíše jakýmsi tichým, ušlechtilým smutkem, jehož tíhu právě tak tiše a ušlechtile nesl. Po celou hodinu snažil jsem se přiměti ho k nějakému vypravování, avšak jak se zdálo, nedostávalo se mu jaksi obraznosti. Pro něho nebylo romantiky v jeho skvělé životní dráze, nebylo tu odvážných činů, nebylo vzrušení – nic než šedivá jednotvárnost a nekonečná nuda.

Lvi? Oh, ano! Zápasil s nimi již také. Nebylo to nic. Není vám třeba nic jiného, než abyste si zachoval rozvahu. Kdokoli může přinutiti lva, aby byl zticha a klidný, pouhou obyčejnou hůlkou na procházku. S jedním zápolil kdysi plné půl hodiny. Jen ho mrskněte přes nos, jakmile chce se vyřítiti na vás, a když se stane lstivými a žene se kupředu se skloněnou hlavou, nuže, natáhněte dopředu svou nohu, a když chňapne po noze, trhněte jí zpět a mrskněte ho opět do čenichu. To je všecko.

S nepřítomným výrazem ve svých očích a se slovy tiše, měkce plynoucími ukazoval mi své jizvy. Bylo jich mnoho a jedna ještě nedávná, když tygřice dosáhla jeho plecí a rozdrásala mu je na kost. Viděl jsem ještě dovedně spravované trhliny v kabátě, jejž měl na sobě. Jeho pravá ruka, od lokte dolů, vypadala, jako by byla prošla mlátícím strojem, všecka zpustošena drápy a tesáky. To však nic není, řekl, jen někdy ho staré rány zlobí, když má nastati deštivé počasí.

Pojednou jeho tvář vyjasnila se vzpomínkou, neboť přál si právě tak posloužili mi nějakým příběhem, jako já vyslechnouti jej.

„Tuším, že jste slyšel o krotiteli lvů, jehož jiný muž nenáviděl?“ tázal se.

Umlkl a zahleděl se zamyšlen na nemocného lva v protější kleci.

„Bolí ho zuby,“ vysvětloval. „Nuže dobře. Hlavní kousek krotitele lvů byl, že vložil svou hlavu lvu do úst. Onen muž, jenž ho tak nenáviděl, přihlížel pokaždé tomuto úkonu v naději, že jednou uvidí, jak lev sevře svůj chrup. Provázel společnost stále po celé zemi. Léta míjela a on konečně jednoho dne, sedě v přední řadě sedadel, uviděl, nač tak dlouho čekal. Lev sevřel chrup a nebylo ani třeba volati lékaře.“

Leopardí muž pohlédl mimochodem na své nehty způsobem, který by mohl býti pátravým, kdyby nebyl tak příliš zádumčivý.

„Nu, tomu říkám trpělivost,“ pokračoval, „a je to podle mého vkusu. Nebylo to však podle vkusu chlapíka, jehož jsem znal. Byl to malý, hubený Francouz polykající meče a provádějící podobné kejklířství. De Ville si říkal a měl hezkou ženu. Ta cvičila na hrazdě a (...)

(......)