H. P. Lovecraft

STÍN NAD INNSMOUTHEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Sotva mohu popsat náladu, v níž mne zanechala tato mučivá příhoda - příhoda zároveň bláznivá a hodná soucitu, směšná a děsivá. Mládenec z potravinářského obchodu mě na to připravil, nicméně skutečnost byla pro mě neméně matoucí a nenormální. I když to byla dětinská historka, Zadokova chorobná vážnost a hrůza přenesla na mě stoupající neklid, který splýval s mým dřívějším pocitem odporu vůči městu a zhoubnému vlivu jeho nehmatatelného stínu.

Za čas bych mohl rozebrat tu historku a objevit nějaký zárodek historické alegorie, ale teď jsem si přál pustit to z hlavy. Čas nebezpečně utíkal, mé hodinky ukazovaly 7,15 a autobus do Arkhamu odjížděl z Hlavního náměstí v osm hodin - tak jsem se snažil dát svým myšlenkám pokud možno přirozený a praktický směr, zatímco jsem rychle procházel opuštěnými ulicemi mezi nakloněnými domy s děravými střechami k hotelu, kde jsem měl uloženo své zavazadlo a kde bych měl čekat na svůj autobus.

I když zlaté světlo pozdního odpoledne dodávalo starým střechám a vetchým komínům nádech mystického půvabu a míru, nemohl jsem si pomoci, abych se tu a tam nepodíval přes rameno. Určitě budu velice rád, až opustím páchnoucí a strachem zastíněný Innsmouth a ještě radši bych byl, kdyby zde byl nějaký jiný dopravní prostředek než ten autobus řízený oním děsivě vypadajícím chlapíkem Sargentem. Avšak nepospíchal jsem příliš překotně, protože na každém rohu zde byly architektonické prvky hodné vidění, a soudil jsem, že mohu snadno v půl hodině urazit potřebnou vzdálenost.

Studoval jsem mapu mladíka z potravinářství a rozhodl se jít cestou, kudy jsem ještě nešel, a zvolil jsem Marshovu ulici místo Státní, abych se dostal na Hlavní náměstí. Nedaleko rohu Skloněné ulice jsem si začal uvědomovat roztroušené skupiny nenápadných šeptálků, a když jsem konečně došel na náměstí, viděl jsem, že téměř všichni zevlouni se shromáždili kolem dveří Gilmanova domu. Vypadalo to, jako by mnoho vyvalených, vodových, nemrkajících očí se na mne divně koukalo, když jsem si v hotelové hale vyzvedával své zavazadlo, a doufal jsem, že žádné z těchto nepříjemných stvoření nebude mým spolucestujícím v autobuse.

Autobus přirachotil spíš předčasně se třemi cestujícími něco před osmou a zle vypadající chlapík na chodníku zamumlal k řidiči několik nesrozumitelných slov. Sargent vyhodil poštovní pytel a balík novin a vešel do hotelu, mezitím cestující - titíž muži, které jsem viděl ráno přijet do Newburyportu - se vyšourali na chodník a vyměňovali si s flákači nejasná hrdelní slova v jazyce, který, vsadil bych se, nebyl angličtina. Nastoupil jsem do prázdného autobusu a sedl si na totéž místo, které jsem měl před tím, ale sotva jsem se usadil, objevil se znovu Sargent a začal mluvit hrdelním, zvlášť odporným hlasem.

Ukázalo se, že mám smůlu. Něco se stalo s motorem, a přestože měl vynikající čas z Newburyportu, nemohl dokončit jízdu do Arkhamu. Ne, určitě nebude možná oprava tento večer a ani zde nebyla jiná možnost (...)

(......)