Karel Hynek Mácha

CIKÁNI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV. 

Lutuwer … Panie, noc uchodzi.
Trzeba śpieszyć. Mindowe …
Tak prawda, zeszła twarz miesięca.
Pójdę, może mię nocy powietrze ochłodzi.

Słowackiego.Mindowe; Act. III. 8. c. I.

Co cikáni ještě v hospodě zůstali, vrávoral zatím v tmavé noci starý Bárta oudolím k zámku asi půl hodinky cesty od hospody ležícímu. Cestu si krátil vypravováním o tažení proti Francouzům, a kolikrátkoliv některý z jeho známých poraněn v jeho povídačce padl, také skoro pokaždé Bárta padl nebo aspoň klopýtnul, až konečně, klopýtnuv a učiniv pád nešťastný, valil se s vršku dolů k jezeru – leč dole, šťastně zachytiv olšinu, jen po kolena do vody přišel. Mezitím, co se s kopce do jezera valil, zvonili v zámku podruhé. – On mocí se sebrav na nohy, chvátal, běžel co mohl, křičel, volal, umlkl – a opět zpovolna vrávoraje, vypravoval dále francouzskou válku; a když před zámek přišel, bylo již dávno zavříno. Nebylo to ponejprv, co se mu to přihodilo, protož ho také nikdo nepohřešil v celém zámku. A on byl také brzo hotov: složiv klobouk pod hlavu, lehl při zdi zámecké, přikryl obličej šátkem a mumlaje cosi o Rejnu, v brzku usnul. Po celém zámku bylo ticho; jen v pokoji panském, právě nad spícím Bártou, hořelo světlo a otevřenými okny bylo slyšeti jednostejný krok přecházejícího pána. Troubením a vyvoláváním ponorného z dolejší vsi, že dvanáctá odbila, probudil se Bárta, snící o francouzské válce. Chtěl cosi povídati, v tom ho ale zarazil hlas pánův. Byl to Valdemar Lomnický, hrabě z Borku, někdy setník u pěchoty císařské, který teď z okna vyložený ouzkostlivě v pustou noc vzdychal. Uleknutý Bárta, aby ho pán nespatřil a se nedověděl, že v zámku nespal, přitlačil se ke zdi, ani skoro nedýchaje. Štěstí proň, že noc byla dosti temná. „Angelino!“ mluvil pán, „Angelino, prorokovaná pomsta přichází – já to cítím – tak ouzko mi, tak těžko – vše na mne doléhá. Emmo!“ pokračoval, mna si rukou čelo, a z hlasu bylo pozorovati, že se nedomnívá, aby hlasitě myslil, co by ani pusté noci byl nesvěřil. „Emmo! – kdyby možno bylo zpět se vrátiti; – já – vinný jsem pochyboval o tobě nevinné, a ty jsi mně pomstu prorokovala – všechny – Jitka – Lea – všechny!“ Podruhé hlásil ponocný půlnoc, a rohu zvuk rozléhal se dalekou krajinou a nesl se zhůru k zámku; neboť zámek nebyl již v dříve popsaném dolu, nýbrž stál nad oudolím na vysokém pahorku uprostřed roviny. Nedaleko pod ním k východu ležela malá víska, a jednotlivá světýlka míhala se temnými stíny stromů v obkličujících je zahradách, nepochybně, že obyvatelé k zejtřejšímu svátku činili přípravy. Pán zavřel okno; svíce uhasly a opět bylo ticho. I ve vesnici haslo jedno světýlko po druhém, a brzy v celé krajině nebylo ani známky života lidského. Bárta nedůvěřoval si ještě hodnou chvíli ani oči otevřití, strachem, aby ho pán nepozoroval. Zmuživ se posléz, mrkal očima, prohlédl, a když viděl, že nahoře tma a kolem ticho jest, posadil se na drnu a zpovolna pánovu řeč přežvykoval. Mezi řečí hleděl v noční před sebou rozestřenou (...)

(......)