Karel Hynek Mácha

MNICH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3.

 Splynula tichá noc, podletní vítr vál,
 Velebný Vyšehrad v paprsku
 Luny stál, Od zdí od sesutých i od skal kolmých stín
 Stopil se hluboko v Vltavy temný klín.
 Dvanáctá odbila, poslední mroucí zvuk
 Se vmísil v ječící stříbrné vlny hluk I z blízké hospody v znějící hlasně smích. –
 V bílý plášť zahalen pod skálou stojí mnich, –
 Velebná postava. – Vybledlou jeho tvář
 Strašnější činila sinavá Luny zář;
 Šedý vlas přes jeho zmrtvělý visí zrak,
 Tak kryje jízlivý zdoutnalé hvězdy mrak;
 I strašně po skále jakkoli vichr lkál,
 Ticho, však strašněji šedivý mnich se smál.
 V tom temnou nocí zvuk stříbrný harfy zněl,
 I smutný dívky hlas mutnou si píseň pěl:
 
 „Vítr, chladný vítr věje
 Prese hvozdy husté,
 Svadlým listem hustě seje Na strniště pusté.“
 „Smutně k posledu v křovině Kukačka kukala,
 Smutněji však na rovině
 Dívka zaplakala.“
 
 „Věnec krásný jsem ztratila,
 Těžko bez něj býti,
 Bouře růže odšatila,
 Nelze jiný víti.“
 
 „Aj, tam na mé sestry hrobě,
 Ještě vlají stíny,
 Tamo půjdu, spletu sobě
 Věnec z rozmarýny.“
 
 Umlkla; harfy zvuk mutně krajinou hral,
 Strašný – jak nešťastné osud by dívky lkal;
 S ním spolu utichnul z hospody hlásný smích,
 Mnohem však strašněji šedivý smál se mnich:
 „Není již pláče dost za celý jasný den,
 Ještě i lkáni to zaplaší noční sen,
 I tam těch plaší smích, jenž tak již řídký host,
 Z hrdla jej vynutí jediná zoufalost;
 Neb člověk, největší jestli ho tiskne hřích,
 Z vlastního trápení ještě si stropí smích.“
 V tom harfa zazvučí, slyšeti těžký pád,
 Zvučela posledně, nezavzní vícekrát; –
 Vlna se urovná, nenechá žádných stop,
 (...)
(......)