Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IX.
O tom, že zakladatel státu či strůjce nových pořádků v zaběhnutém už útvaru musí jednat na vlastní pěst

Může se zdát, že až jsem se ponořil už dost hluboko do římských dějin, nezmínil jsem se dosud ani o zákonodárcích, ani o nábožen-ských a vojenských institucí této republiky. Nebudu tedy déle napínat Vaši trpělivost.

Mnozí jisté bez přemýšlení odsoudí Romula, že v počátcích své vlády nejdřív zabil vlastního bratra a pak dal souhlas k další vraždě – sabinského krále Tita Tatie, který mu byl určen za spoluvládce. Takový vládce jistě není dobrým příkladem poddaným, protože pak jednají podle vzoru svého pána a právě tak nemilosrdně odstraňují každého, kdo jim stojí v cestě. Tento názor by byl bezpochyby správný, kdybychom jeho činy brali samy o sobě a nevážili příčiny, které Romula k tomuto kroku vedly.

Jen málokterý stát ostává do vínku, ještě než udělá své první krůčky, smysluplnou a všestranně promyšlenou ústavu. Obvykle ji vydává teprve panovník, který má ve svých rukou veškerou moc. Je-li to muž na svém místě, jenž nechce sloužit sobě, ale veřejnému blahu, a nemyslí jen na přítomnost, ale i na budoucnost společné vlasti pro všechny, musí usilovat o to, aby veškerá moc byla jen v jeho rukou. Nelze odsoudit muže třeba i za krutý čin, jestliže ho vykonal ve prospěch teprve zakládaného státu nebo nově budovaného zřízení na sutinách starých pořádků. Jeho skutky jsou měřitelné jen výsledky jeho úsilí. A má-li takové, jako měl Romulus, je ospravedlnění nasnadě. Jen násilí sloužící zkáze je odsouzeníhodné. Je-li však takový panovník vskutku moudrý a jeho úmysly tak vznešené, neměl by zanechat svou svrchovanou moc jako dědictví svým nástupcům. Lidé mají totiž spíš sklo ke zlu než k dobru a mohli by jí začít zneužívat. Ani základy tátu, jež položil v podobě sebelepší ústavy, nejsou pak dost pevné na to, aby na jejich obranu stačil jeden jediný člověk. Odolají nepřízni času jen tehdy, pečuje-li o ně víc lidí společně. Nicméně rozhodovat v nejdůležitějších záležitostech musí opět jednotlivec, protože kolik lidí, tolik různých názorů.

Činy Romula byly bezpochyby řízeny výhradně zájmy obecného prospěchu. Svědčí o tom skutečnost, (...)

(......)