Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XI.
O římském náboženství

Řím tedy vděčí za svůj vznik a zdárný vývoj Romulovi. Bohové však nepovažovali jeho lidské dílo za dost dokonalé pro budoucí význam města a vnukli Římanům a senátu, aby za Romulova nástupce zvolili Numu Pomplia. Ten pak doplnil, co Romulus pominul. Vládl tehdy ještě nedisciplinovanému lidu, a tak se utekl k náboženství, aby s jeho pomocí zavedl kázeň, klid a mír v zemi. Věděl totiž, že náboženství je nezbytné pro zdárný vývoj společnosti, a docílil za dobu své vlády, že nikde nevládla větší úcta k bohům než v Římě. Ona pak ulehčovala senátu a vlivným mužům města plnit jejich poslání, předsevzetí a cíle. Z odstupu času vysvítá, že se římští občané po jisté době mnohem víc báli porušení přísahy než zákona a chovali se větší úctě moc božskou než světskou. Důkazem může být počínání Scipiona a Manlia Torquata.

Když Hannibal porazil u Cann Římany, propadli panice a malomyslnosti a uvažovali dokonce, zda by neměli opustit Itálii a vystěho-vat se na Sicílii. Jak se o tom Scipio dozvěděl, předstoupil před tvář lidu a přiměl ho přísahat na obyčejný meč, že nikdo z nich neopustí vlast v tísni. Přísaha byla dodržena a Hannibal byl poražen. Lucius Manlius, později nazývaný Torquatus, který byl otcem Tita Manlia, byl vyzván tribunem lidu Markem Pomponiem, aby se dostavil před soud. Jeho syn Titus však Marka pod pohrůžkou zabití přinutil k přísaze, že žalobu na jeho otce odvolá. Marcus Pomponius ze strachu o život přísahal a svůj závazek také splnil.

Z toho vidíme, že to, co nezadržela láska k vlasti, dokázala zastavit přísaha, a že nenávist k Luciovi Manliovi, ponížení Titem Manliem a ztráta vlastní cti nebyly ničím proti váze přísahy. Tak silně zakořenil Numa Pompilius v duši svých poddaných božská přikázání.

Náboženství sjednotilo v poslušnosti římské vojsko, ve svornosti římský lid. Náboženské zákony dobra a zla byly normou chování Romulovy, či Numovy? Odvažuji se tvrdit, že Numovy. Tam, kde je občanům náboženstvím pevně vštípen morální kodex, není těžké národ kdykoli ozbrojit či odzbrojit. Kde však vládne jen řinčení zbraní, nikdo už z náboženstvím nedojde sluchu. Romulus náboženství a sílu bohů k ustavení senátu a ostatních občanských i vojenských institucí vůbec nepotřeboval. Zato Numa, chtěl-li bez násilí dát městu nové, lepší instituce, nenašel tehdy účinnější způsob než předstírání, že se utíká o pomoc k bohům a naslouchá jejich úradku ve prospěch celého národa.

Nikomu z velkých mužů minulosti se nepodařilo vnutit poddaným nové, převratné pořádky bez (...)

(......)