Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVI.
O tom, jak těžko národ uvyká nové či znovu nabyté svobodě po období monarchistické vlády

Potvrzení této myšlenky opět můžeme najít v Římě, v období po vyhnání Tarquiniů. Národ, který delší dobu žije v monarchii a náhle se mu dostane svobody, se chová jako zvíře puštěné z klece. Stane se kořistí prvního lovce a znovu upadne do zajetí, protože neví, kde hledat potravu a jak ji vybojovat, nezná úkryty ani obranné manévry. Všemu je život v kleci odnaučil. A právě tak je tomu i s lidmi, takže zpravidla upadnou vzápětí do jha mnohem krutějšího než to, které ze sebe před nedávnem setřásli.

K základní nezkušenosti a neznalosti, jak bránit svou svobodu nebo v kterém okamžiku vést protiútok, přistupuje obvykle nejednotnost, protože v řadách osvobozeného národa bývá mnoho těch, co z tyranie tyli a nechtějí se se ztrátou svého postavení a majetku jen tak lehko smířit. Z toho vznikají třenice a nepořádky, které mohou vést až tak daleko jako v případě Bruttova syna. Zatím-co otec se zasloužil o vyhnání Tarquinia Superba a v roce 509 př. n. l. se stal konzulem, syn se proti zájmům své vlasti účastnil spiknu-tí za návrat Tarquiniů, protože si údajně nemohl za nové vlády dovolit tolik, co v době království, a svobodu pro všechny považoval za své osobní otroctví. Brutovi staršímu tehdy nezbylo než dát syna popravit.

Před úklady staromilců se musí nová vláda vždycky obezřele chránit a předcházet jejich útoku, nechce-li být smetena. Těžko se však udrží tehdy, má-li proti sobě všechen lid. V takovém případě musí sáhnout po mimořádných opatřeních, jenomže čím více se její pozice v zemi otřásají, tím větší surovosti a bezpráví je nucena páchat. Proto je vždycky daleko lepší najít s národem společný jazyk. Ačkoliv toto téma nepatří do okruhu úvah kapitoly, v níž je řeč o republikách, nemohu k tomu neříct (...)

(......)