Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVII.
O tom, že dosavadní dlouhou špatnou vládou do morku kostí zkažený národ si jen těžko dokáže udržet znovu nabytou svobodu

Vláda římských králů zákonitě musela padnout, chtěl-li si Řím zachovat svou moc, sílu a budoucnost. Zkaženost římského dvora dosáhla takového stupně, že hrozila zachvátit celý státní organismus. Záchrana je možná jen tehdy, dokud je jádro zdravé.

Je-li však už celé společenství prohnilé, neozdraví svržením a vypuzením panovníka i jeho rodu a nahrazením jednoho krále jiným. Nedočká se však klidu a svobodného života ani tehdy, zůstane-li bez pána. Jeho spásou se může stát jen muž velkorysý, silný a statečný, ale zase jen na dobu jeho života. Vzpomeňme jen na Syrákúsy: Dión a Timoleón, každý v jiné historické době, dokázali svobodu udržet vahou svých osobností a kvalit, jakmile však zemřeli, Syrákúsy znovu podlehly tyranii.

Nebo Řím: po vyhnání Tarquiniů, kdy organismus města byl ještě zdravý, získal svobdou a udržel ji. Naproti tomu později, po vraždě Caesara, Caliguly a Nerona už svobodu nikdy nepoznal a ani o ni neusiloval, protože mravní zkáza prorostla příliš hluboko. Jakkoli je Řím příklad na jiné výmluvný, můžeme najít i jiný z naší současnosti. Žádné mimořádné okolnosti a příznivé podmínky neodkázaly zkaženým městům Milánu a Neapoli navrátit svobodu. Po smrti Filipa Viscontiho učinil Milán sice nesmělý pokus, leč svobodou si neodkázal udržet.  Pro Řím bylo velkým štěstím, že nemorálnost králů postupovala tak rychle a očista že přišla tak brzy, než se stačil nakazit celý organismus. A právě jeho morální zdraví způsobilo, že ani dobrými úmysly podnícené rozpory a nepokoje republice neublížily, nýbrž naopak jí prospěly.

Tam, kde je domovem zdravý morální základ, vedou rozpory k pokroku, tam kde je však jádro shnilé, ani sebelepší zákony nic nespraví. Ledaže by je podpíral svou autoritou schopný a silný muž tak dlouho, dokud by celek neozdravěl. Stalo-li se tak někde, nebo mohlo-li se to někde stát – nevím, jestliže však k tomu někdy dojde, pak jen zásluhou jediného muže, a nikoli celku. A po jeho smrti se země opět, jak učí historie, vrátí zpět ke starým hříchům. Jako například v Thébách po smrti vynikajícího panovníka Epameinónda. Žádný vládce není věčný a zpravidla jeden lidský život nestačí napravit zlo mnoha předchozích vynikajících panovníků všechno nespraví. Národ může spasit jen veliká zkouška a smrtelné ohrožení, za nichž vzniknou zcela nové základy. Mravní nákaza a neschopnost žít svobodně se rodí z občanské nerovnosti, a kdo se rozhodne ji důsledně zavést, musí nutně sáhnout k mimořádným opatřením. A to chce či (...)

(......)