Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVIII.
O tom, jakými prostředky lze ve zkažených městech zavést a udržet úctu k zákonům

Oba aspekty tohoto problému je nesnadné zkoumat, protože nelze stanovit jednotné pravidlo vzhledem k různým stupňům zkaženosti jednotlivých měst. Nicméně si je pokusme osvětlit.

Jako je třeba dobrých zákonů na udržení mravů v lidském společenství, tak stejně nutné jsou obecně dobré mravy k jejich zachovávání. Z toho můžeme odvodit, že pouhá změna zákonů ještě vůbec nic neznamená, zůstanou-li instituce tak, jak byly. Ty je totiž dokážou rozleptat a zničit. Hned to vysvětlím.

Řím se spravoval jednak institucemi, jednak zákony. Instituce zaručovaly svrchovanost lidu, složení senátu, dosazování tribunů a konzulů, jmenování vysokých úředníků a zákonodárnou moc. Ty se neměnily, měnily se však zákony podle potřeby, aby udržely občany na uzdě. Tak například byl vyhlášen zákon proti cizoložství, o rozpočtu, o získávání vysokého státního úředního postavení občany a mnohé jiné. Jenomže byly jen neplným plácnutím do vody, neboť systém a instituce trvaly bez proměny jako dřív a přestaly svůj úkol plnit. Jen jejich radikální přestavba mohla zajistit fungování nových zákonů. Ukažme si to na příkladu vyměňování a jmenování nových mužů na vyšších úředních místech a na zavádění nových zákonů do života.

Zpočátku Řím odevzdával funkci konzulů a jiné čelná místa ve správě města pouze těm, kdo se o ně ucházeli. Tento způsob vyhovoval jen potud, dokud se o tyto pocty ucházely muži vskutku vynikajících kvalit. Být odmítnut se považovalo za nesmírnou hanu, a tak se každý z uchazeči snažil o co největší bezúhonnost, aby si úřad zasloužil. S postupujícím úpadkem mravů se však stále víc dostávali na místa nejctihodnějších ti nejmocnější, zatímco slabí, i když by si byli úřad zasloužili, jim ze strachu ustupovali. Nedošlo k tomu pochopitelně naráz, ale postupným vývojem. Jak Římané dobývali Afriku, Asii a celé Řecko, cítili se stále bezpečnější a nenapadnutelnější. Jejich sebejistota a na druhé straně slabost nepřátel způsobily, že konzulát přestával být odměnou za zásluhy a za statečnost, ale přiděloval se podle popularity. Tím dostávalo hodností lidem, kteří uměli nejlíp řečnit, a nikoli těm, kdo si dovedli s nepřítelem poradit. Později líbivé demagogy vytlačili ti nejmocnější, a hodnotní, stateční mužové zůstávali v ústraní.

Pokud jde o zákony, (...)

(......)