Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXXVII.
O tom, že vnitřně slabé republiky bývají nerozhodné a pokud nějaké rozhodnutí přece jen přijmou, pak spíše z nouze než ze svobodné vůle

Když Řím postihla jedna z morových epidemií, považovali Volskové a Aequové situaci za příhodnou pro jeho pokoření, postavi-li společné vojsko a přepadli Latiny a Herniky v naději, že ti požádají svého mocného spojence o pomoc. Římané však, zdeptaní epide-mií, vojenský zásah odmítli a vybídli je, aby si pomohli sami. Cením si tohoto moudrého rozhodnutí senátu, z něhož je jasně patrné, že jak v dobách dobrý, tak i zlých měl především vždycky na mysli zájmy svého lidu a nerozpakoval se porušit ani dosavadní zvyky a předchozí usnesení, jestliže si to tíživá situace v zemi žádala. Málokterá jiná země by riskovala dát souhlas svým vazalům k ozbrojenému boji na vlastní pěst: Řím totiž nedovoloval satelitům samostatné ozbrojené akce. Jenomže senát vždycky pozorně vážil každou novou situaci zásadně z hlediska prospěšnosti či škodlivosti říši a vždy vybíral to nejmenší z mnoha zel. V tomto případě nebylo rozhodně dobré dovolit podaným, aby sami sáhli po zbraních, ale na druhé straně senát době věděl, že by na římský souhlas stejně nečekali a z nutnosti se pustili do boje. A to by reputaci Říma jako mocnosti nesmírně poškodilo, po neuposlechnutí z nouze by mohla následovat neposlušnost ze svévole.

Vnitřně slabší republika a méně spořádané republiky by patně k podobnému řešení nikdy nesáhly. Žádá si velkého a politického umu a sebedůvěry.

Když vévoda Valentino dobyl Faenzu a diktoval podmínky Boloni, chtěl se vracet do Říma přes území Florencie. Poslal tam tedy vyslance se žádostí o povolení průchodu. Páni ve městě se radili, ale nikomu z nich nenapadla možnost průchodu mu prostě povolit. Nevzali si z Říma příklad. Měli strachu z Valentinovy silné armády, protože své obraně nevěnovali dostatečnou pozornost a na válku nebyli připraveni, ale nechápali, že pro ně bude daleko větší potup, vynutí-li si kníže cestu násilím, než kdyby mu ji sami velkoryse (...)

(......)