Niccolò Machiavelli

ROZPRAVY O PRVNÍCH DESETI KNIHÁCH TITA LIVIA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VII.
O potřebnosti soudů k upevnění svobody

Tribunům se nemohlo dostat potřebnější a užitečnější pravomoci, než je spoluúčast na upevňování zákonnosti ve státě. Byli zmocnění povolat před soud, před senát nebo před shromáždění lidu ti občany, kteří se nějak provinili proti platným předpisům a zákonům. Z tohoto ustanovení plynuly republice několikanásobný prospěch. Především vyvolávalo u občanů strach z následků v případě nezákonného počínání. Za druhé se tím otevřel průchod k veřejnému projednávání sporů a vzájemných nenávistí mezi občany. Tam, kde takový ventil neexistuje, uchylují se občané obvykle k jiným, postranním a pro stát velmi nebezpečným prostředkům. Nic neupevní vnitřně i navenek republiku víc než taková zákonná instituce, v jejímž rámci se mohou neshody vybít. Toto tvrzení lze dokázat mnoha příklady. Uvedu z minulosti za všechny jeden, co vypráví Titus Livius.

Římská šlechta sočila na lid, že dosáhl zavedením tribunů údajně příliš mnoho moci. Když v zemi vypukl hlad a senát nařídil dovést obilí ze Sicílie, navrhl mocný a zavilý odpůrce lidu – Coriolanus – aby se nastalé situace využilo a lid byl hladem znovu přiveden k poslušnosti, z níž se na úkor výsad šlechty vymanil. Jakmile se lid dozvěděl, že Coriolanus radí zrušit funkci tribunů a nedat mu obilí, vzplanul proti němu vražedným hněvem a málem ho ubil, když vycházel z budovy senátu. Tehdy však zasáhli rázně tribunové a vyzvali ho, aby se dostavil před soud a tam se ze svých prohlášení zodpověděl.

Zákon umožňující veřejně projednávat spory a rozmíšky mezi jednotlivci a společenskými vrstvami krotí živelné projevy pobouření a jeho ničivé výbuchy. Jejich následky jsou vždycky horší a pro stát dalekosáhlejší než následky třeba i ne zcela přiměřeného nebo ne úplně spravedlivého rozsudku. V takovém případě totiž za ním nestojí jednotlivec, ale autorita určených orgánů, ortel není vynucen za cizí – stát ohrožující – pomoci, ale výlučně pod tlakem vlastní veřejnosti, a ta zas může působit jen v hranicích vymezených jí zákony a nikdy proto nemůže státu přerůst přes hlavu.

Jen si pomyslete, co by se bylo tehdy mohlo stát, kdyby byl lid připravil Coriolana o život: následovalo by krveprolití, z něho by se zrodil strach a hledání spojenců pro posílení vlastní obrany, vznikly by proti sobě stojící skupiny – a to je začátek konce státu. Takhle tribunové uplatnili svou zákonnou pravomoc, a tím zabránili svévoli a uchránili Řím otřesů.

Nebo si vezměme příklad z naší doby. Jeden z vlivných občanů města, Francesco Valori, vzbudil u svých spoluobčanů mimořádně (...)

(......)