Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
1783 24. července se Simon Bolívar narodil.
1786 19. ledna umírá Juan Vicente Bolívar, Šimonův otec.
1792 6. července umírá doňa Maria de la Concepción Palacios y Blanco, Bolívarova matka.
1795 23. července odchází Bolívar z domu svého strýce. Začíná dlouhý spor a Simon se přestěhuje k svému učiteli Simonu Rodríguezovi. V říjnu se vrací ke svému strýci Carlosovi.
1797 Spiknutí pod vedením Guala a Espani ve Venezuele. Bolívar vstupuje do milice ve Valles de Aragua jako kadet.
1798 Andrés Bello ho vyučuje gramatice a zeměpisu. V té době Bolívar také studuje fyziku a matematiku, ve svém vlastním domě, na akademii, kterou zřídil otec Francisco de Andújar.
1799 19. ledna odjíždí do Španělska, zastavuje se v Mexiku a na Kubě. Ve Veracruzu píše svůj první dopis.
1800 V Madridu se seznamuje s učeným markýzem de Ustáriz, svým skutečným duchovním tvůrcem.
1801 Od března do prosince studuje v Bilbau francouzštinu.
1802 12. února obdivuje ve francouzském Amiens Napoleona Bonaparta. Zamilovává se do Paříže.
26. května se ve Španělsku v Madridu žení s Marií Teresou Rodríguezovou del Toro.
12. července přijíždí do Venezuely se svou manželkou. Věnuje se hospodaření na svých statcích.
1803 22. ledna umírá v Caracasu María Teresa.
23. října je Bolívar opět ve Španělsku.
1804 2. prosince se v Paříži účastní Napoleonovy korunovace.
1805 15. srpna přísahá na Svatém vrchu v italském Římě.
27. prosince je v Paříži zasvěcen do lóže svobodných zednářů se skotskými obřady. V lednu 1806 je povýšen do hodnosti mistra.
1807 1. ledna se vyloďuje v severoamerickém Charlestonu. Navštěvuje v této zemi několik měst a v červnu se vrací do Caracasu.
1810 18. dubna je vypovězen na svůj statek v Arague; z tohoto důvodu se nezúčastňuje událostí 19. dubna, počátečního dne venezuelské revoluce.
9. června odjíždí s diplomatickým posláním do Londýna. Tam se seznamuje s Franciscem de Miranda.
5. prosince se vrací z Londýna. O pět dní později přijíždí do Caracasu také Miranda a přístřeší nachází v domě Simona Bolívara.
1811 2. března se schází první Venezuelský kongres.
4. července má Bolívar projev ve Vlastenecké společnosti.
5. července je vyhlášena nezávislost Venezuely.
23. července bojuje Bolívar pod Mirandovým velením ve Valencii. Je to jeho první válečná zkušenost.
1812 26. března dochází v Caracasu k zemětřesení.
6. července ztrácí plukovník Simon Bolívar následkem zrady pevnost Puerto Cabello.
30. července zatýká spolu s ostatními důstojníky Mirandu a staví ho před vojenský soud; považuje ho za zrádce, protože podepsal kapitulaci. Manuel María Casas však jejich vznešeného vězně vydává Španělům.
1. září přijíždí na Curaçao do svého prvního vyhnanství.
15. prosince vyhlašuje v Nové Granadě Cartagenský manifest.
24. prosince zahajuje Bolívar obsazením Tenerife své tažení za osvobození řeky Magdaleny, při němž vyčistí celou oblast od roajalistů.
1813 28. února bojuje v Cúcutě.
1. března obsazuje San Antonio del Táchira.
12. března se stává velitelem brigády Nové Granady.
14. května zahajuje v Cúcutě Skvělé tažení.
23. května je v Méridě vítán jako Osvoboditel.
15. června vyhlašuje v Trujillu válku na život a na smrt.
6. srpna vstupuje triumfálně do Caracasu. Je ukončeno Skvělé tažení.
14. října Caracaská rada nadšeně prohlašuje na veřejném shromáždění Bolívara za guvernéra a Osvoboditele.
5. prosince bitva u Araure.
1814 8. února dává příkaz k popravě vězňů v La Guayře.
12. února bitva u La Victorie.
28. února bitva u San Matea.
28. května první bitva u Caraboba.
7. července utíká asi dvacet tisíc obyvatel Caracasu z ohroženého města na východ.
4. září Ribas a Piar, kteří vypověděli Bolívara a Marina, dávají příkaz k jejich zadržení v Carúpanu.
7. září vydává Bolívar Carúpanský manifest, a protože neví o příkazu ke svému zadržení, odplouvá druhý den do Cartageny.
27. listopadu ho vláda Nové Granady povyšuje na velícího generála a pověřuje ho úkolem zmocnit se státu Cundinamarca. Zahajuje tažení, na jehož konci dosáhne kapitulace Bogoty.
12. prosince ustanovuje vládu v Bogotě.
1815 10. května se při svém záměru osvobodit Venezuelu z Cartageny setkává se silným odporem městských úřadů a rozhoduje se odplout na Jamajku do dobrovolného vyhnanství.
6. září zveřejňuje proslulý Dopis z Jamajky.
24. prosince se vyloďuje v Les Cayes na Haiti, kde se setkává se svým přítelem Luisem Briónem, námořníkem z Cura9aa. Na Haiti se schází s prezidentem Pétionem, který mu poskytuje neocenitelnou pomoc.
1816 31. března odplouvá z Haiti tak zvaná výprava z Les Cayes. Doprovází ho Luis Brión.
2. června vyhlašuje v Carúpanu osvobození otroků.
1817 9. února se Bolívar a Bermúdez usmiřují a objímají na mostě přes řeku Neveri (Barcelona).
11. dubna dochází k bitvě u San Felixe, kterou svede Piar. Výsledkem bitvy je osvobození Angostury, ovládnutí řeky Orinoco a konečná stabilizace třetí republiky.
8. května se v Cariacu schází kongres svolaný kanovníkem Josém Cortésem Madariagou. Tento Cariacský kongres byl neúspěšný, i když dva z jeho dekretů stále platí: sedm hvězd na národní vlajce a název státu Nová Sparta pro ostrov Margarita.
12. května povyšuje Piara na velícího generála.
19. června píše smířlivým tónem Piarovi: "Generále, dávám přednost boji proti Španělsku před těmihle nepříjemnostmi mezi vlastenci."
4. července se ukrývá ve vodách jezera Casacoima, aby unikl roajalistické léčce; před svými ohromenými důstojníky předpovídá, co všechno udělá, od dobytí Angostury až po osvobození Peru.
16. října je v Angostuře zastřelen generál Piar.
Válečná rada zasedala pod vedením Luise Brióna.
1818 30. ledna se na statku Canafístula v Apure poprvé setkává s Páezem, předákem z náhorních planin.
12. února Bolívar poráží Morilla u Calaboza.
27. června zřizuje v Angostuře Orinockou poštu.
1819 15. února ustanovuje Angosturský kongres. Pod stejným názvem pronáší slavný projev. Je zvolen venezuelským prezidentem. Okamžitě zahajuje tažení za osvobození Nové Granady.
7. srpna bitva u Boyacá.
17. prosince Bolívar zakládá Kolumbijskou republiku, rozdělenou na tři departamenty: Venezuelu, Cundinamarcu a Quito. Kongres ho volí kolumbijským prezidentem.
1820 11. ledna je v San Juanu de Payará v Apure.
5. března v Bogotě.
19. dubna oslavuje v San Cristóbalu desáté výročí zahájení revoluce.
27. listopadu se v Santa Anně v Trujillu setkává s Pablem Morillem. Den předtím schválil příměří a dohodu o podmínkách vedení války.
1821 5. ledna je v Bogotě a uvažuje o tažení na jih. Pověří jím Sucreho.
14. února blahopřeje Rafaelovi Urdanetovi k vyhlášení nezávislosti Maracaiba, i když má obavu, že to Španělsko bude považovat za projev zlé vůle v neprospěch příměří.
17. dubna v jednom prohlášení oznamuje zrušení příměří a začátek "svaté války": "Cílem našeho boje je nepřítele odzbrojit, ne zničit."
28. dubna znovu propuká nepřátelství.
27. června vítězí Bolívar u Caraboba nad La Torrem. I když to nebyla poslední bitva, vítězstvím u Caraboba zajistil nezávislost Venezuely.
1822 7. dubna bitva u Bomboná.
24. května bitva u Pichinchy.
16. června se v Quitu seznamuje s Manuelitou Sáenzovou při triumfálním vstupu do města po Sucreho boku.
11. července přijíždí Bolívar do Guayaquilu. O dva dny později ho prohlašuje za součást Kolumbie.
26.-27. července se v Guayaquilu setkávají Bolívar a San Martin.
13. října píše v Loje nedaleko Cuency v Ecuadoru Blouznění o Chirnborazu.
1823 1. března žádá peruánský prezident Riva Agüero Osvoboditele o čtyři tisíce vojáků a kolumbijskou pomoc v bojích za nezávislost Peru. První oddíl o třech tisících mužích vysílá Bolívar
17. března a druhý se stejným počtem vojáků 12. dubna.
14. května vydává Peruánský kongres dekret, kterým Osvoboditele povolává, aby ukončil občanskou válku.
1. září přijíždí Bolívar do Limy v Peru. Kongres ho pověřuje, aby zbavil moci Rivau Agüera, který se postavil na stranu Španělů.
1824 1. ledna přijíždí nemocný Bolívar do Pativilcy.
12. ledna vydává dekret, kterým zavádí trest smrti pro ty, kdo z veřejných prostředků ukradnou více než deset peso.
19. ledna píše nádherný dopis svému učiteli Simonu Rodríguezovi: "Vy jste zformoval mé srdce pro svobodu, pro spravedlnost, pro velikost, pro krásu."
10. února ho Peruánský kongres jmenuje diktátorem, aby zachránil zhroucenou republiku.
6. srpna bitva u Junínu.
5. prosince osvobozuje Bolívar Limu.
7. prosince svolává Panamský kongres.
9. prosince vítězí Sucre u Ayacucha. Je osvobozena celá španělská Amerika.
1825 Anglie uznává nové nezávislé státy v Americe.
12. února vzdává Peruánský kongres z vděčnosti Osvoboditeli hold; předává mu medaili, staví mu jezdeckou sochu a odhlasuje milión peso pro něho a další milión peso pro osvobozeneckou armádu. Bolívar částku, kterou nabídli jemu, odmítl a přijal peníze pro své vojáky.
18. února Peruánský kongres nepřijímá jeho demisi prezidenta s neomezenými pravomocemi.
6. srpna rozhoduje shromáždění svolané v Chuquisace v Horním Peru o zřízení Bolivijské republiky.
26. října je Bolívar v Cerro de Potosí.
25. prosince vydává v Chuquisace nařízení o zasazení miliónu stromů v místech, "kde je jich nejvíce třeba".
1826 25. května sděluje z Limy Sucremu, že Peru uznalo Bolivijskou republiku. Rovněž mu zasílá návrh bolivijské ústavy.
22. června se schází Panamský kongres.
16. prosince přijíždí do Maracaiba, odkud navrhuje Venezuelcům svolat Národní shromáždění.
31. prosince přijíždí do Puerta Cabella a hledá Páeze.
1827 1. ledna vyhlašuje amnestii pro všechny, kteří se provinili proti státní jednotě v Cosiatě. Potvrzuje Páeze ve funkci vrchního velitele Venezuely.
1. ledna píše z Puerta Cabella Páezovi: "Nemohu republiku rozdělit; přeji si to však pro dobro Venezuely, a pokud to Venezuela bude chtít, rozhodne se o tom v Národním shromáždění."
4. ledna se v Naguanague nedaleko Valencie setkává s Páezem a nabízí mu svou pomoc. Předtím mu řekl, že má "právo odpovědět na nespravedlnost spravedlností a na zneužití síly odepřením poslušnosti" Bogotskému kongresu. To se nelíbí Santanderovi, jenž dává svou nespokojenost s Osvoboditelem stále víc najevo.
12. ledna přijíždí s Páezem do Caracasu za nadšeného jásotu lidu.
5. února posílá z Caracasu Bogotskému kongresu novou demisi na úřad prezidenta s dramatickým vysvětlením a následujícím závěrem: "S takovými pocity se vzdávám jednou, tisíckrát a miliónkrát úřadu prezidenta republiky..."
16. března se definitivně rozchází se Santanderem: "Už mi víc nepište, protože vám nechci odepisovat ani vás nazývat svým přítelem."
6. června odmítá Kolumbijský kongres Bolívarovu demisi a žádá ho, aby přijel do Bogoty složit přísahu.
5. července odjíždí z Caracasu do Bogoty. Své rodné město už nikdy nenavštíví.
10. září přijíždí do Bogoty, skládá přísahu jako prezident republiky a střetává se s urputnou politickou opozicí.
11. září píše dopis Tomášovi de Heres: "Včera jsem vstoupil do tohohle hlavního města a už jsem prezidentem. Je to jasné: předejde se mnohému zlu za cenu nekonečných potíží."
1828 10. dubna se v Bucaramanze koná za jeho účasti Ocanská dohoda. V ní se jasně vymezuje bolívaristická a santanderistická strana. Bolívar protestuje u Dohody proti "projevům vděku generálovi Padillovi za atentáty, které spáchal v Cartageně."
9. června opouští Bucaramangu a chce odjet do Venezuely. Zamýšlí usadit se na statku Anauco markýze del Toro.
11. června je rozpuštěna Ocanská dohoda.
24. června mění plány a vrací se do Bogoty, kde je nadšeně vítán.
15. července nazývá Páez v provolání, předneseném ve Valencii, Bolívara "mimořádným géniem 19. století... jenž osmnáct let skládal jednu oběť za druhou pro vaše štěstí a přinesl největší oběť, kterou bylo možno žádat po jeho srdci: zastávat nejvyšší funkci, které se tisíckrát vzdal, ale kterou v dnešním stavu republiky je nucen vykonávat."
27. srpna je vydán základní dekret diktatury, jež byla zavedena kvůli soupeření z Ocanské dohody. Bolívar ruší úřad viceprezidenta, čímž je Santander vyloučen z vlády. Osvoboditel mu nabízí kolumbijské velvyslanectví ve Spojených státech. Santander přijímá, ale s odjezdem nespěchá. Je možné, že zrušení Santanderova úřadu mělo vliv na uskutečnění atentátu proti Bolívarovi.
21. září uznává Páez Bolívara za nejvyššího velitele a přísahá před arcibiskupem Ramónem Ignaciem Méndezem a před početným davem shromážděným na caracaském Hlavním náměstí: "...a pod přísahou slibuji plnit, střežit a vykonávat nařízení, které vydá, jako zákony republiky. Nebe, svědek mé přísahy, mě odmění za věrnost, s níž splním svůj slib."
25. září chtějí v Bogotě zavraždit Bolívara. Zachraňuje ho Manuela Sáenzová. Santander je do atentátu zapleten. Urdaneta, předsedající soudnímu řízení, vynáší nad ním rozsudek smrti. Bolívar jej mění na vyhnanství.
1829 1. ledna je v Purificación. Jeho přítomnost v Ecuadoru je vynucena konflikty s Peru, které vojensky obsadilo Guayaquil.
21. července Kolumbie dobývá zpět Guayaquil. Lid triumfálně vítá Osvoboditele.
13. září píše O'Learymu: "Všichni víme, že spojení Nové Granady s Venezuelou je podmíněno pouze mou autoritou, která určitě bude chybět nyní nebo potom, až se zachce Prozřetelnosti nebo lidem..."
13. září píše v dopise Páezovi: "Dal jsem příkaz k vydání oběžníku, kterým vyzývám všechny občany a sdružení, aby formálně a slavnostně vyjádřili své názory. Nyní se můžete právně domáhat, aby veřejnost řekla, co chce. Nastal případ, kdy se Venezuela vyjádří bez ohledu na nějaký názor spíše podle svého prospěchu. Jestliže se přijmou radikální opatření, abyste řekli, co opravdu chcete, reformy budou dokonalé a duch národa se probere k životu..."
20. října se vrací do Quita.
29. října odjíždí do Bogoty.
5. prosince píše z Popayánu Juanu Josému Floresovi: "Mým nástupcem pravděpodobně bude generál Sucre a také je pravděpodobné, že ho budeme muset všichni podpořit; za sebe to hodlám udělat ze srdce rád."
15. prosince dává Páezovi najevo, že už úřad prezidenta republiky nepřijme a že pokud Kongres zvolí Páeze kolumbijským prezidentem, přísahá na svou čest, že mu bude sloužit s největším potěšením.
18. prosince kategoricky nesouhlasí s návrhem na vytvoření monarchie v Kolumbii.
1830 15. ledna je opět v Bogotě.
20. ledna se zřizuje Kolumbijský kongres. Bolívarovo poselství. Předkládá svou demisi na úřad prezidenta.
27. ledna žádá Kongres o souhlas k odchodu do Venezuely. Kolumbijský kongres mu povolení odmítá dát.
1. března předává moc Domingovi Caycedovi, prezidentovi vládní rady, a odchází do Fuchy.
27. dubna opakuje v poselství Obdivuhodnému kongresu své rozhodnutí vzdát se úřadu prezidenta.
4. května je Joaquín Mosquera zvolen kolumbijským prezidentem.
8. května odchází Bolívar z Bogoty za svým konečným osudem.
4. června je Sucre zavražděn v Berruecos. Bolívar se to dozvěděl 1. července na úpatí Cerro de la Popa a byl hluboce pohnut.
5. září přebírá vládu v Kolumbii Urdaneta, protože veřejná moc je očividně ochromena. V Bogotě, Cartageně a dalších městech Nové Granady se konají manifestace a povstání za Osvoboditele, aby se znovu chopil moci. Mezitím Urdaneta čeká na jeho rozhodnutí.
18. září, když se dozví o událostech, které postavily Urdanetu do čela vlády, nabízí se jako občan a voják k obraně celistvosti republiky a oznamuje, že v čele dvou tisíc mužů vpochoduje do Bogoty, aby podpořil současnou vládu; zčásti odmítá požadavek, který k němu vznášejí, aby se chopil moci, namítaje, že by se jí zmocnil jako uchvatitel, ale nechává otevřenou možnost příštích voleb.
"...Oprávněnost nastoupit do úřadu prezidenta mé zakryje svým stínem nebo bude nový prezident..."; nakonec žádá své krajany, aby se semkli kolem Urdanetovy vlády.
2. října je v Turbacu.
15. října v Soledadu. 8. listopadu v Barranquille.
1. prosince přijíždí zcela vyčerpán do Santa Marty.
6. prosince odjíždí na statek San Pedro Alejandrino, majetek Španěla dona Joaquína de Miera.
10. prosince diktuje závěť a poslední provolání. Na naléhání lékaře, aby se zpovídal a dostal poslední pomazání, Bolívar říká: "Co to je?... To jsem na tom tak špatně, že mi tu povídáte o závěti a zpovědi?... Jak se z tohohle labyrintu dostanu?"
17. prosince umírá na statku San Pedro Alejandrino, obklopen jen několika málo přáteli.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky