Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

26. HOSTY U APAČŮ

Po dnech napětí přišly dny klidu, volnosti a oddechu. Sam Hawkens a oba jeho přátelé jich využili dosyta, vychutnávali apačské pohostinství doslova jako labužníci. Jídlo, projížďky (Sam Hawkens denně cvičil svou Mary, prý aby se naučila vážit si všech jemností jeho jízdy), pak zase jídlo, zase projížďky, rybolov, procházky lesem - tak se to opakovalo ze dne na den.

Já jsem si však ani v nejmenším takhle příjemně nehověl, měl jsem naopak napilno jako málokdy předtím. Začal jsem totiž chodit do školy, abych se dokonale seznámil se vším, co potřebuje lovec na Divokém západě, a to k nejlepšímu učiteli - k Vinnetouovi. A byla to opravdu perná vysoká škola! Bývali jsme venku v prérii a v lesích často celé dny, prolézali okolní lesy i skalní úžlabiny a já jsem se cvičil v rychlé jízdě i v šplhání po srázech, učil se nalézat stopy a zahlazovat je, nepozorovaně se plížit, využívat každého kousku přírody k vlastní ochraně, prostě - prodělával jsem polní cvičení, jak má být. Často se ode mne Vinnetou odděloval a dával mi úkol, abych ho vypátral, ležícího nehybně v houští nebo skrytého někde v bažinách u břehů Ria Pecos. Nenechal bez upozornění žádnou mou chybu, ani tu nejmenší, všechno mi sám ukazoval a předváděl na desítkách názorných příkladů a já jsem ho nadšeně poslouchal jako žák učitele, o němž ví, že se dokonale vyzná a že své věci dokonale rozumí. Nikdy mě jediným slovem nepochválil, nikdy mi zvýšeným hlasem nic nevytkl. Ve všem, co souviselo s životem přírody, se savanou, horami, lesy, se vyznal mistrovsky. A mistrovsky taky uměl do těch znalostí zasvěcovat.

Jak často jsem přišel domů k smrti unaven, s tělem jakoby rozlámaným, toužícím jen po spánku a po jediném dni odpočinku! A přece mi nepopřál klidu ani pak, druhý den následovala stejně namáhavá výprava, nebo ještě namáhavější, a večer, když už jsem se těšil na chvíli oddechu, přišly ještě hodiny řečí. Chtěl jsem se naučit apačsky, dostal jsem tedy učitele: to jest dva učitele a učitelku: Nšo-či, která mě zasvěcovala do nářečí Mescalerů, Inču-čunu, který mě seznamoval s nářečím Llanerů, a Vinnetoua, který mě učil navajsky.

Tak plynul den za dnem, jednou nebo dvakrát se k nám přidal sám Inču-čuna a jindy, to častěji, zvlášť když jsme se nevzdalovali příliš daleko od puebla, nás doprovázela i Nšo-či. Když jsme jednou podnikli takovou společnou výpravu do nepříliš vzdáleného lesa, Vinnetou mě vyzval, abych se asi na čtvrt hodiny vzdálil. Nšo-či prý se ukryje a mým úkolem bude, abych nalezl její stopu a ovšem i její úkryt. Vrátil jsem se v smluvené lhůtě, ale po Nšo-či jako kdyby se slehla země. Stopy na místě, kde jsme seděli a kde jsem opustil Vinnetoua se sestrou, byly sice zřetelné, avšak v okolí, ať jsem se namáhal jak namáhal, jsem nenašel ani jediný otisk Nšo-čina mokasínu. Ovšem chodila velmi lehce, ale přece jen chodila po zemi! A tady nebylo nic, měkká půda byla netknutá, nikde ani ohnuté stéblo trávy, ani čerstvě rozšlápnutá větvička, ani rýha (...)

(......)