Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

27. INČU - ČUNOVA NABÍDKA

Navečer toho dne jsme seděli jako obvykle u Inču-čuny v jeho náčelnické místnosti. Vinnetou hned po večeři odešel cosi zařizovat a Inču-čuna byl nečekaně hovorný. Donesly se mu samozřejmě zprávy o Samových námluvách u krásné Kliuna-ai a zdlouhavě mi o tom vyprávěl - většinu toho jsem už samozřejmě znal přímo od Sama Hawkense. Zdálo se mi dost divné, že ta věc náčelníka zajímá tak dalece, že o tom se mnou vůbec mluví, a teprve po půlhodině mi jedna jeho poznámka prozradila, kam vlastně touhle oklikou mířil.

"Souhlasil by Old Shatterhand, kdyby si Sam Hawkens vzal dceru Apačů? Myslí, že je správné, vezme-li si bílý muž za ženu rudou squaw?"

Hned mi bylo jasné, že to hlavní, co Inču-čunu zajímá, je druhá část jeho dotazu, který pronesl ovšem po indiánském způsobu naoko lhostejně,, bezbarvým, nevzrušeným tónem. Jak jsem mu měl odpovědět? Věděl jsem bezpečně, kam míří, a chvíli jsem rozvažoval, než jsem se odhodlal odpovědět:

"Záleží na okolnostech," řekl jsem. "Je-li bílý muž přesvědčen, že si porozumí s rudou ženou, mají-li se oba rádi, nemůže jim rozdílná barva kůže vadit. Ale život bílých lidí, to Inču-čuna ví, se liší od života rudých kmenů a squaw, která by si vzala bělocha, by také musila přijmout jiné zvyky a jiné způsoby."

"Ano," přikývl náčelník. "Je to však tak těžké, aby rudá dívka pochopila, jak žijí bledé tváře, a aby se tomu naučila?"

"To záleží na ní," odpověděl jsem. "Že by se nenaučila totéž, co umí bílé ženy? Proč ne?"

Náčelník dál potřásal hlavou. Zdálo se, že ještě pořád není tak docela spokojen. Odhodlal se nakonec k další otázce:

"A ty sám, ty bys dal přednost bílé ženě, nebo rudé?"

"Jak ti mohu odpovědět?" usmál jsem se. "Mé srdce dosud nepromluvilo - jak říkáte vy, Indiáni. Až bude čas, až se ozve, pak mi rozhodně nebude záležet na barvě kůže. Před Velkým duchem jsme si všichni rovni."

"Howgh!" Z Inču-čunových rtů splynul výraz uspokojeni. "Můj bratr promluvil velmi správně. Všechno, co říká a dělá, je vždycky spravedlivé."

Oddechl jsem si. Byl bych ho nerad nějak urazil, a ostatně přál jsem i Nšo-či všechno nejlepší. Byla milá, byla hezká, byla i chytrá, ale já - i kdyby byla ještě hezčí a ještě chytřejší - já jsem zatím na svatbu nepomýšlel. Upřímně řečeno, byl jsem docela rád, když Inču-čuna najednou změnil téma hovoru a pokynem ruky mi naznačil, abych ho následoval do jiné místnosti, o poschodí níž, do prvního patra, kde jsem předtím ještě nikdy nebyl. hekalo na mne překvapeni - byly tu ve vzorném pořádku srovnány vedle sebe všechny naše měřicí přístroje a pomůcky.

"Old Shatterhand ať si prohlédne své věci, jestli některá nechybí nebo není poškozena," vyzval mě náčelník.

Až na dvě tři maličkostí, nějakou tu ohnutou tyč nebo utržený šroubek, se nestalo žádnému z přístrojů nic. Rozhodně se s nimi mohlo začít od hodiny zase pracovat.

"Myslili jsme, že tyto věci budou naši. medicínou," řekl Inču-čuna usmívaje se. "Dobře jsme je proto uschovali - (...)

(......)