Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4. LOV BIZONŮ

Vyrazili jsme bez prodlení. Byla neděle, den odpočinku, který jsem si ostatně perně zasloužil, a v krásném podzimním dni se nám jelo velice příjemně. Rozprávěli jsme o všem možném, nejvíc samozřejmě o stavbě železnice, o tom, jak bude pokračovat práce a jak a kdy navážeme na úsek Whiteův. Kolem poledne jsme se dostali k malému jezírku. Tam jsme si dali pohov a snědli několik soust. White se scoutem se rozloučili a pokračovali v cestě a já se Samem jsme ještě chvíli odpočívali. Asi za půlhodinku jsem si šel opláchnout ruce a zchladit žízeň. Jak jsem se naklonil nad hladinu, spatřil jsem v průhledné, křišťálově jasné vodě malou vyhloubeninku v písčitém dně. Něco takového mohlo pocházet jen od lidské nohy. Zavolal jsem na Sama a ten mou domněnku potvrdil.

"Mr White měl pravdu," řekl neobvykle vážně.

"Vy myslíte, že to je stopa nějakého Indiána?"

"Určitě! To udělal indiánský mokasín... Jak se nad tím cítíte? Divně, co?"

Pokrčil jsem jen rozpačitě rameny:

"Proč?"

"Nemáte strach?"

"Prosím vás," zasmál jsem se.

"Aha! Ještě neznáte rudochy..."

"Však je poznám. Konečně, jsou to lidé jako my - ne? K přátelům se chovají přátelsky, k nepřátelům nepřátelsky, to je lidské. A já jim žádné příkoří dělat nemíním, tak nevím, proč bych s nimi neměl dobře vycházet."

"Greenhorn! Vy zůstanete na věky věků stejný... Kdyby to bylo s Indiány tak, jak si to malujete, bylo by na Západě hej! Jenže tady se přihodí leccos, a nezáleží vůbec na tom, co míníte nebo nemíníte! - No! Přál bych vám, abyste tuhle zkušenost nezaplatil nějakým šrámem na svém těle."

"Kdy myslíte, že ten Indián tady asi byl?"

"Před dvěma dny; jinak by se nebyla ještě narovnala tráva a byli bychom si všimli stopy už na prérii."

"Asi vyzvědač, že?"

"Bizoní vyzvědač," zašklebil se Sam. "Zdejší kmeny totiž uzavřely mír, takže žádný válečný zvěd ani nic podobného tady nemůže pobíhat... Hm! Ale byl dost neopatrný, ten mladík!"

"Jak to?"

"Zkušený válečník by nikdy nevstoupil do stojaté vody! Tam zůstává stopa hrozně dlouho čitelná. Vidíte, mezi rudochy se taky najdou greenhorni, hihihihi... Jenomže ti bílí bývají přece jen ještě hloupější! Račte si to zapsat za uši, sir!"

Zasmál se jako pro sebe a vyhoupl se do sedla a obrátil koně zpátečním směrem. Jeli jsme teď jinudy, a mně to bylo docela vhod: aspoň jsem se jako surveyor seznámil bliž s krajinou. Dostali jsme se do širokého údolí, bylo bohatě porostlé travinami, na stráních se zelenaly křoviny a vrcholek lemoval dost hustý les. Bylo dlouhé, asi tak hodinu jízdy koněm, a rovné, jako když hodí provazem. Jezdec mohl klidně dohlédnout z jednoho konce na druhý. Ujeli jsme sotva pár kroků v tom požehnaném koutku země, když Sám náhle přidržel své zvíře a rozhlédl se ostražitě kolem.

"Heigh-day!" vyrazil ze sebe. "Tak tady jsou! No ovšem, ti první už přišli."

"A kdo?" zeptal jsem se nechápavě, ačkoliv jsem si mohl skoro přímo proti sobě všimnout asi tak dvaceti jasných teček, (...)

(......)