Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5. MUSTANGOVÉ

Nazítří časně zrána jsem se chystal do práce. Přesněji řečeno, tvářil jsem se, že se chystám, protože jsem přece jen měl podezření, že Sam má něco za lubem. A skutečně, dlouho jsem nemusel čekat. Zastavil mě, posunul svou plstěnou hučku trochu s čela a zahučel na mne zhurta:

"Dneska to svoje nářadíčko nechte odpočinout; sir! Čeká vás něco zábavnějšího! Sedlejte, sedlejte, trochu si vyjedeme..."

"Ale Same," namítal jsem, "mám práce nad hlavu, na projížďky není ani pomyšlení..."

"Pshaw! Nadělal jste toho ažaž! Ostatně v poledne budeme zase zpátky, jestli se náhodou nepletu... Potom si můžete měřit a počítat do aleluja."

"No dobrá," souhlasil jsem a odešel k Bancroftovi, abych se mu na dopoledne omluvil.

Jeli jsme nazpět podél rozměřeného úseku trati až k prérii, která se tu rozprostírala do šířky dobrých dvou anglických mil a do dálky na vzdálenost aspoň dvojnásobnou. Po krajích ji lemovaly zalesněné pahorky, na jižní straně se zužovala v protáhlé údolí a na severu tvořily okolní výšiny průsmyk. Prostředkem protékal potůček, to znamenalo, že tu byl dostatek vláhy, a tedy i svěžího zeleného porostu. Sam mě vedl podle potoka, jel tiše, zvolna, tvářil se velice tajuplně a rozhlížel se přitom neustále kolem sebe: Na jednom místě najednou tlumeně vykřikl. Přitáhl koni uzdu, čile se svezl ze sedla a přenesl se mrštným skokem na druhou stranu potoka. Všiml jsem si, že tráva v těch místech vypadala, jako by ji podupal. Sam ten cípek půdy pozorně obhlédl, pak se vrátil a vyšvihl se znovu na hřbet koně a beze slova pokračoval v cestě. Ale nejel už severním směrem, nýbrž zabočil téměř kolmo na západ, takže jsme se zakrátko ocitli až na západním okraji prérie. Tady znovu seskočil s koně, uvázal ho k větvi a poplácal ho blahovolně po plecích. Jeho vousatý obličej přímo zářil spokojeností.

"Tak, milý sir," řekl mi, "a teď taky račte opustit sedlo a uvázat koně."

"A proč bych ho měl uvazovat?" řekl jsem udiveně. "Copak v prérii..."

"Račte mě laskavě poslouchat! Nebo chcete o to zvíře přijít? To už se párkrát stalo při téhle příležitosti."

"Při jaké příležitosti?"

"Nemáte tušení - co?"

Po pravdě řečeno, tušení jsem měl, ale přesto jsem jenom vrtěl hlavou.

"Tak hádejte, hádejte," vybízel mě Sam s lišáckým úsměvem.

"Mustangové?"

Sam zvedl obočí a podíval se po mně udiveně.

"Jak jste na to přišel?"

"Z knih!"

"Z knih!"

"Četl jsem jich několik... o lovu mustangů. Prý se přitom musí koně uvázat, jinak se přidají k divokým."

"K čertu... vy jste taky v těch svých knihách přečetl kdeco! Pak vás má člověk něčím překvapit!" mínil rozmrzele Hawkens.

"Ale jak víte, že jsou tady?" zajímal jsem se.

"Včera tu byli, nechali stopu - nevšiml jste si? Jenže to byl jen předvoj, první hlídka! Nemyslete si, mustangové jsou ohromně chytří tvorové. Takové stádo, to je hotové vojsko! Mají své hlídky, důstojníky, dokonce hlavního velitele. Tím bývá vždycky nejsilnější, nejzkušenější a (...)

(......)