Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6. GRIZZLY

Přemístili jsme tábor až k horní části údolí. Tentokrát jsme pracovali bez Hawkense, Stonea a Parkera, protože Sam si zacvičoval svou novopečenou "Mary a jeho přátelé ho při tom samozřejmě doprovázeli. Zajeli s ní až do prérie, k místům, kde mezka lapili; tam bylo dost a dost místa pro jezdecká cvičení.

My surveyorové jsme umísťovali po údolí rozměřovací tyče. Rattler nám přidělil několik svých lidí, ale sám se svými nejbližšími kumpány se nečinně potloukal po okolí. Když jsme se dostali s prací až k místu, kde jsme složili bizona, čekalo na mne překvapení; po statném býku nebylo ani památky! Jediné, nač jsme přišli, byla široká, dosti zřetelná stopa, která vedla do křoví.

"Zounds!" ozval se Rattler udiveně. "To snad není možné... vždy jsme oba ty bizony prohlíželi, když jsme tu byli pro maso! Nejspíš v tom druhém zůstala přece jen stopa života..."

Krčil jsem v pochybách rameny:

"Myslíte?"

"To bych řekl! Ještě jsem totiž neviděl, aby se mrtvý bizon sebral a zmizel."

"Zmizel určitě," řekl jsem, "ale sebrat ho mohl taky někdo jiný. V tom to je."

"Tak? A kdopak ho asi mohl sebrat?"

"Třeba nějaký Indián."

"Hm! To určitě! Nejspíš spadl rovnou z nebe, ten váš Indián!" řekl pohrdavě. "Jinak by tady totiž po něm musela zůstat nějaká stopa - nemyslíte? Ne, ne... ten býk byl zřejmě jenom raněn a měl ještě tolik sil, že se odvlekl do křoví. Hned se podíváme!"

Zavolal na své lidi a vydal se s nimi po stopě směrem k lesu. Ještě se po mně otočil, představoval si snad, že půjdu s nimi. Ale já se věnoval svým rozměřovacím tyčím a neměl jsem chuť toho náramně sebevědomého pána dál poslouchat; ostatně ani mě nezajímalo, co hodlá podnikat. Vzal jsem tyče a chystal se k další práci, když najednou - za malou chvíli - prodalo vzduch několik výkřiků hrůzy. Vzápětí třeskly tři čtyři střelné rány a pak bylo slyšet Rattlerův řev:

"Na stromy! Honem na stromy! Neumí šplhat!"

Zarazil jsem se: kdo neumí...

Ale vtom jsem uviděl, jak z křovisek od lesa se žene obrovskými skoky jeden z Rattlerových kumpánů. Vytřeštěné oči svědčily o úzkosti přímo smrtelné.

"Co se děje?" křikl jsem.

"Medvěd... ohromný medvěd... grizzly!" ječel ten muž a pádil kolem mne jako smyslů zbavený.

A do toho naříkal z lesa zoufalý, prosebný hlas:

"Pomóóóc... pomóóóc... on mě drží... ooohhh!"

Sténání přešlo v příšerný řev - takový hlas mohl člověk vydat jen tváří v tvář největšímu nebezpečí. Musí se mu pomoci, blesklo mi hlavou. Jenže - jak? Pušku jsem nechal ve stanu, a než bych pro ni byl doběhl, mohl medvěd toho nešťastníka roztrhat. Nedalo se nic dělat, musel jsem se toho odvážit s tím, co jsem měl zrovna po ruce: s dvěma revolvery a nožem za pasem. Vím, byla to odvaha, vždyť takový medvědí obr je nepředstavitelně silný a dokázal by zabít jednou ranou své pracky jelena nebo hříbě, ale - já jsem v té chvíli na to prostě nepomyslil. Zkrátka jsem vyskočil a vrhl se rovnou do křoviska.

Stopa vedla dál, hloub do lesa, kam (...)

(......)