Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7. KLEKÍ - PETRA

Otočili jsme hlavy.

Z lesa se vynořil malý, hubený, přihrblý muž, ozbrojený jen puškou a nožem, oblečený po indiánském způsobu v kožených kalhotách, lovecké košili a jednoduchých mokasínech. Na první pohled se nedalo rozeznat, je-li to běloch, či Indián; ostře řezané rysy v tváři sice mohly prozrazovat indiánskou krev, ale kůže, třeba opálená, jako by patřila spíš bělochovi. Z nepokryté hlavy splývaly až na ramena dlouhé šedé vlasy a v tváři planuly dvě neobyčejně živé oči. Dodávaly jí zvláštní ušlechtilý výraz, a postavě i přes onu tělesnou vadu opravdovou důstojnost. Ale na Rattlera nic z toho zřejmě neudělalo nejmenší dojem.

"Halloo," vykřikl, "co tady má co dělat ta zrůda? Copak takoví ubožáci patří na náš nádherný Západ?"

Cizí muž si ho přeměřil od hlavy k patě a klidně a rozvážně odpověděl:

"Buďte rád, pane, že máte sám zdravé údy. Ostatně snad nezáleží na tom, jaké má kdo tělo, jsou tu ještě jiné vlastnosti, nemyslíte?"

Mávl rukou a v tom pohybu vyjádřil všechno své opovržení. Potom se obrátil ke mně:

"Vy máte sílu, sir! Hodit člověkem na takovou dálku, to by hned tak někdo nedokázal."

Přešel ke grizzlymu, dotkl se ho špičkou nohy a pokračoval s lítostí v hlase: "Tak to je ten chlapík, po kterém jsme šli. Bohužel, příliš pozdě. Škoda, věčná škoda..."

"Jste na lovu?" zeptal jsem se.

"Ano. Včera jsme našli jeho stopu. Museli jsme za ním cestou necestou; tloukli jsme se křížem krážem po prérii, po horách a nakonec..." Usmál se příjemně. "A nakonec jsme přišli, když už je po všem."

"Říkáte: přišli jsme... Vy nejste sám?"

"Provázejí mě dva gentlemani."

"A kdo?" uklouzla mi zvědavá otázka.

"Řeknu vám, až se dozvím, kdo jste vy. Víte přece, že v téhle krajině opatrnosti nikdy nezbývá. Tu a tam se člověk setká i s nepříliš dobrými lidmi."

Zavadil pohledem o Rattlera a jeho kumpány a pokračoval přátelsky:

"Ostatně člověk pozná často i z obyčejného hovoru, komu může důvěřovat. Vyslechl jsem nechtě něco z toho, co se tu povídalo..."

"Jsme rozměřovači," řekl jsem. "Vrchní inženýr, čtyři surveyorové, tři scouti a dvanáct westmanů. Obrana... kdyby nás někde chtěl napadnout."

"Hm... tak se mi zdá, že vy nepatříte zrovna k těm, kdo by potřebovali tělesnou stráž. Ale dobrá, tak tedy surveyorové. A pracujete tady?"

"Ano."

"Co vyměřujete?"

"Trať pro železnici."

"Vy jste tyhle pozemky vykoupili?"

Jeho oči najednou zpřísněly, pozorovaly mě jaksi zkoumavě, a rysy v jeho tváři také zvážněly. Zdálo se, že má pro to zevrubné vyptávání nějakou závažnou příčinu.

"Bylo mi nabídnuto místo zeměměřiče," řekl jsem, "a tu práci dělám. Víc nic nevím."

"Ovšem, ovšem... Ale já myslím, že něco přece jen víte. Snad aspoň to, že tahle půda, kde tak klidně rozměřujete, patří Indiánům. Apačům z kmene Mescaleros. A já mohu naprosto bezpečně prohlásit, že nebyla nikomu ani prodána, ani postoupena."

"A je vám něco do toho?" vpadl do řeči drsně Rattler. "Nestrkejte zobák do (...)

(......)