Karl May

VINNETOU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13. SANTER!

Ten hlas tak známý, až příliš známý se mi ozval přímo za zády.

Trhl jsem sebou, otočil hlavu a rázem jsem si uvědomil, že jsem právě provedl největší hloupost nebo nedbalost celého svého života. Deset kroků za sebou jsem totiž prve odložil obě krůty a také své pušky. Seděl jsem opřen pravým bokem o mohylu, tedy zády k cestě, která vedla z údolí nahoru. Této neodpustitelné nepozornosti jsem se dopustil jen proto, že jsem v zaníceném zájmu o Vinnetouovu poslední vůli zapomněl na cely svět! Poprvé v životě a využil toho zrovna ten nejhorší člověk! Ve své poloze a skloněn nad čtením jsem nemohl zpozorovat, že se ten, který na mě teď promluvil, za mnou připlížil a dostal se až k mým puškám. Byly teď pro mě nedosažitelné, neboť stál těsně u nich a mířil na mě svou vlastní zbraní. Skokem jsem se vymrštil, protože ten muž nebyl nikdo jiný než Santer!

Bleskurychle mi sjely obě ruce do kampak? Do opasku, aby vytrhly revolvery? Ano, to chtěly udělat, ale opasek byl pryč. Když jsem totiž předtím klečel na zemi a začal vyhrabávat hlínu, opasek mi se všemi předměty, které v něm vězely, překážel a tlačil mě, a v pocitu domnělého bezpečí jsem byl tak neopatrný, že jsem si ho odepnul. Teď ležel kus dál na zemi a u něho taky nůž. Byl jsem tedy v tom okamžiku zcela beze zbraně! Santer viděl ten marný pohyb mých rukou a pohrdavě se zasmál.

"Ani hnout! Jediný krok z místa nebo jediný hmat po zbraních a okamžitě střílím. Myslím to smrtelně vážně!"

Zlověstný svit Santerových upřených, blízko u sebe posazených očí mi přitom říkal, že bych mohl opravdu velmi snadno dostat kouli z té hlavně, černě proti mně zející. Jeho náhlé objevení mě dokonale překvapilo, ale nyní jsem už byl zase úplně Klidný.. Jak jsem byl prve rozechvěly při otevírání závěti, tak jsem byl teď pevný a chladnokrevný. Stál jsem bez hnutí a hleděl mu s ledovým klidem do obličeje.

"Teď jsi konečně můj! Teď tě mám!" cedil mezi zuby s krvelačnou rozkoší. "Vidíš ten prst na kohoutku? Stačí jeden nepatrný stisk, a máš kouli v lebce, na to se můžeš spolehnout!

Tedy ani hnout, nebo tě pošlu ke všem čertům! S tebou musí být člověk opatrný.. Asi jsi mě nečekal, he?"

"Ještě ne," odpověděl jsem klidně.

"Jo, spočítal sis, že můžu přijít až zítra večer. Jenže ses přepočítal."

Když tohle ten zlosyn věděl, musel už zřejmě mluvit s mými společníky! Kde vůbec jsou? Aha, tamhle za ním vykukují za stromy. Kdybych už beztak nebyl klidný, byla by mě jejich přítomnost uklidnila. Ať totiž byli jací chtěli, vrahové to nebyli, a proto jsem se nemusel obávat, že mě Santer v jejich přítomnosti odpraví, pokud ho nebudu příliš dráždit. Zůstával jsem tedy stát bez hnutí, zatímco se Santer s výrazem nesmiřitelné nenávisti, ale zároveň vítězoslávy chvástal svou chytrostí:

"Ano, chtěl jsem jet až na Slanou říčku, abych Tanguovi vyřídil, že ten apačský pes konečně zdechl, ale náhodou jsem cestou potkal četu Kajovů, a tak jsem mu to po jednom vzkázal. Proto jsem tady taky dřív, (...)

(......)