Karl May

VINNETOU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9. PROTI OGLALŮM

Příští ráno jsme se vydali na cestu hned s prvním úsvitem a odpoledne jsme dorazili k místu, kde bandité minulou noc tábořili. Spatřili jsme tam i několik velkých ohnišť, teď už samozřejmě zčernalých; zřejmě tedy ještě pořád zpupně pohrdali nebezpečím, že je bude někdo pronásledovat. K večeru nás táž říčka dovedla přes širou planinu až ke špičce klínu, kterým do travnaté roviny vybíhal hustý prales. Pronásledovaní měli před námi náskok celého jednoho dne, a proto jsme se cítili tím bezpečnější, že jsme celou cestu nenarazili ani na žádnou jinou, byť sebeslabší stopu jakéhokoli člověka. Tak jsme se dostali až k okraji toho divokého lesa a chtěli právě zahnout kolem zmíněného cípu, ale rychle jsme zase uskočili zpátky. Před námi se znenadání objevil Indián, který se právě v téže vteřině chystal objet špici lesa z druhé strany, tedy proti nám. Seděl na vraníku a vedl s sebou dalšího koně, obtěžkaného odborně uloženým nákladem.

Jakmile nás spatřil, v mžiku se svezl z koně tak, že jím byl kryt, a ve stejném okamžiku už na nás mířila hlaveň jeho pušky. Provedl to tak bleskurychle, že jsem zahlédl jen obrys jeho postavy, ale i ten pouze letmo a nezřetelně.

Také baculatý Walker seskočil rychle z koně a i on zůstal obezřetně kryt zvířecím tělem. Mně nezbývalo než jediným obrovským skokem se přenést za první silný smrk na špici lesa. Sotva jsem se za ním skryl, už třeskla Indiánova puška a koule vyškrábla v kůře stromu rýhu. Doskočit za kmen jen o zlomek vteřiny později, byla by mě provrtala. Rudoch ihned poznal, že já jsem mu nebezpečnější než Walker, protože kryt stromy mohl jsem ho i s jeho zvířaty obejít a vzít si ho na mušku zezadu.

Už při skoku jsem pohotově zvedl pušku ke střelbě, ale teď, když rudoch vypálil, jsem ji ihned zase spustil.

Proč?

Zkušený zálesák totiž ví, že každá zbraň má svůj osobitý hlas, který zůstává jejím charakteristickým znakem. Nedá se to ovšem brát jako základ návodu třeba na běžné rozeznání dvou pušek, ale jisté je, že život v divočině zbystří člověku smysly k takové dokonalosti, že když vnímavý zálesák slyší střílet nějakou pušku častěji, rozezná pak její hlas bezpečně mezi stem jiných. Tak se stává, že lovci, kteří se dříve stýkali a potom se dlouhý čas neviděli, se i po letech na dálku poznají podle hlasu svých zbraní.

Něco takového se stalo i nyní. Na pušku, ze které Indián vypálil, bych nebyl dovedl zapomenout do nejdelší smrti. V mžiku jsem poznal její ostrý, jasný třesk. Byla to stříbrná puška mého bratra Vinnetoua, slavného náčelníka Apačů, sbratřeného se mnou krví! Nemusel ji ovšem držet on sám, mohla se taky dostat do jiných rukou to mi blesklo hlavou ze všeho nejdřív! Zůstal jsem proto skryt za stromem a zavolal pro jistotu apačsky:

"Toselkhita, si šteke nestřílej, jsem přítel. Jsi Vinnetou, náčelník Apačů?"

"Haau to jsem!" ozvalo se užasle za koněm a zároveň Indián vystoupil, protože poznal můj hlas.

V mžiku jsem vyletěl z lesa a hnal se k němu.

(...)

(......)