Božena Němcová

NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CHYTROST NEJSOU ČÁRY

K jednomu sedláku přišel kmotr jeho.

„Vítám tě, kmotře,“ řekl sedlák a potřepal kmotrovi rukou, „tyť jsi u nás již nebyl nepamětnou dobu, čímpak tě uctíme? Selko, zadus chutě tři holoubata, a než je upečeš, přines chléb, med a něco k zapití.“

Tak poroučel sedlák a selka se otočila na patě a běžela ven, by zadusila holoubata. Ještě je ale neměla oškubané, musel sedlák, protože byl rychtářem, k nějakému řízení a kmotr zůstal sám.

„Nestýskejte si, kmotře,“ omlouvala se selka, „já budu s pečením hned hotova a sedlák se snad také co nevidět vrátí. Chcete-li, vejděte zatím do sadu, máme zralé hrušky, budou-li vám po chuti.“

„Jen si jděte po své práci; podívám se tedy trochu do sadu,“ řekl kmotr a šel tam. Selka si s prací pospíšila, a než by si pomyslil, byly holoubata na pekáči, a za chvíli to vonělo po celém statku. Selku ta vůně tak rozmlsala, že když skoro již dopečené holoubátka obracela, nemohla se zdržet a jedno křidélko uloupla.

„Beztoho bude jedno holoubě pro mne; ať je tedy sním dříve nebo později, vše jedno.“ Tak si myslila selka a po křidélku uloupla nohu a tak dále, až jedno holoubě z pekáče zmizelo.

Ale což to bylo, jedno holoubátko, toť jen tak pro laskominy, pro pochoutku!

„A což,“ rozjímala dále, „kdybych i to druhé snědla, vždyť by mne sedlák proto nezabil. Ba právě že nezabil; ano naopak, kdyby věděl, že mám na ně takovou chuť, sám by mi je dal. A tudy je to jedno, dá-li mi je, anebo si je vezmu sama.“ A mezi tím rozjímáním snědla pomalu i druhé holoubátko. „A co s tím třetím?“ pravila sama k sobě a s chutí se na třetí podívala. „Jedno nepostavím před kmotra, bylo by to pro hanbu, raději nic, ano raději nic. A nevídáno, vždyť to není žádná vzácnost, má-li kmotr to holoubě nebo nemá.“

Po těch slovích mlsná selka holoubě na vidličku napíchla, a než by pět zdrávasů odříkal, ve zdraví je požila.

Nyní když svou chtíč uspokojila, dělal jí prázdný pekáč přece vrtochy, i přemýšlela, jak se asi z toho vyvleče. (...)

(......)