Božena Němcová

NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BRATR A SESTRA

U lesa stála chaloupka, a tam bydlel drvoštěp se ženou a dvěma dětmi, děvčetem a chlapcem. Ta žena byla jejich macecha; matka jim byla před nedávným časem umřela a otec si vzal druhou ženu, o které se pravilo, že je čarodějnice a že i drvoštěpu učarovala. Pro děti to byl alespoň tuze nešťastný den, když novou matku dostaly; to nebyla ta dobrotivá matička, která pro ně hospodařila, za ně pracovala, je ošetřovala a k dobrému chovala. To byla zlá macecha.

Od rána do večera musely pracovat, seč síly nebyly, k jídlu měly málo a večer chodily spat jako koťata na holou pec! Nikdo se s nimi nemodlil, nikdo je na dobrou noc nepolíbil; nebylo tu drahé ruky, která vždy měkkou podušku pod hlavami natřásla. Otec byl celý den v práci, a jestli si mu děti někdy požalovaly, byly tím více od macechy bity. Mlčely tedy, těšily se spolu, a když si k spaní ulehly, poplakaly a modlily se, by je matka brzy k sobě do nebe vzala.

Tu prosbu matka vyslyšet nemohla, ale na její přímluvu byly děti silné a krásné, ač bez ustání pracovat musely, a to hnětlo macechu, neboť by je ráda byla ze světa sklidila. Když již hezky odrostly, nutila muže, aby je poslal na službu, ale tomu on přivolit nechtěl, an prý nebožce přislíbil, že je bude mít do zaopatření u sebe. Macecha vidouc, že nic nesvede, obrátila kolečka, a teprv zkusily ubohé děti, jak zlá je a co umí. Bylo to za parného odpoledne, když jim macecha poručila, aby vzaly žbánky, šly do luční studně pro vodu a hodně čerstvou ji přinesly.

„Ale maminko,“ řekl Jeníček, „to je dobře půl hodiny cesty, jak přineseme tam odtud čerstvou vodu v takovém parnu? Chcete-li čerstvou, dojdu do lesní studánky.“

„Hleďme lenocha, bude se mu to zdát daleko; pospěšte, tak se brzy vrátíte. A neuděláte-li, co poroučím, dostanete plat na záda.“ Tak se na ně macecha osopila. Honem vzala sestra bratrovu ruku a pospíchala s ním ze dveří.

„Skoro se mi sen vyjevil,“ povídá Pavlinka, když byli kousek za chalupou. „Mně se dnes v noci zdálo, že jsme seděli spolu na zelené louce, a ty jsi usnul. Tu najednou zaslechnu hlas vedle sebe: „Ochraň ho!“ a nebožka matka stojí vedle mne, ukazujíc na tebe; já se ohlédnu nazad a vidím velkého hada, který se okolo tebe otáčí. Než jsem však na tebe vzkřiknout mohla, probudila jsem se. Snad je mi sen vyjevil, že jsem tě ochránila od ran; kdybysi sen nikdy maceše neodpovídal, ušel bys mnohé ráně.“

„Kdybych to mohl přes srdce přenést, nechat se týrat a nemuknout. Ale s tvým snem mi napadlo, že i já dnes v noci o naší nebožce matce snil. Bylo mi, jako bych stál u studánky a chtěl pít, tu stojí máti u mne a bere mi žbánek od úst, hrozíc mi prstem, dále však nevím nic.“

„Já mám strach, aby se ti dnes přece ještě něco zlého nepřihodilo, bratříčku.“

„Jen se neboj, co by se mně mohlo stát, leda že bych od macechy trochu ran dostal.“

S tou řečí došli na louku, kde byla studánka. „Pavlinko, pohleď pak, jaká to čistá voda, a jak studená; já se nemohu udržet, musím jí okusit,“ řekl (...)

(......)