Božena Němcová

NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JAK SE UČIL HONZÍK LATINSKY

„Táto,“ povídal Honzík jednoho dne, „já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem.“

„O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby mě někdo velkým pánem udělal; ale víš-li pak, Honzíku, že musí pán umět latinsky?“

„I což je o latinu, já půjdu do světa a naučím se latinsky dost brzy.“

„Myslíš-li, že je to tak lehká věc, tedy jdi a zkoušej.“

Honza si nabral do kapes hnětanek a šel do světa učit se latinsky. Nepředstavoval si svět tak příliš hrozný, protož s celou chutí kráčel přímo za nosem. Že nebyl jakživ dále než za humny, nemálo se podivil, když na první vršek vstoupil a před sebou kus krajiny viděl, kterou nemohl ani hned přehlídnout.

„Jemináčku,“ zvolal a spráskl ruce, „to je veliký svět, kdypak ho přejdu!“

Šel tedy dál to toho velkého světa, a kdykoliv nějakého pána potkal, dával pozor, co mluví, neboť myslil, že je to latinsky. Nejdříve viděl pána, který stál na záspi a někomu povídal: „Sud kulatý!“ Ty dvě slova Honzík zaslechl a hned si je desetkrát opakoval, aby je nezapomněl. Šel dál a viděl zase pána, který v okně ležel, pod okny stál chlapec, koukal na ptáka u louže a volal: „Rys tu pije!“ – „Sud kulatý – rys tu pije,“ opakoval si Honzík, jda zase dále. „Již umím pět latinských slov, a než se naděju, bude ze mne pán.“ Sto kroků dále stál opět pán a ukazoval pacholkovi na káru řka: „Tu je kára.“

„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára,“ předříkával si Honzík, a když to dobře uměl, poskočil radostí a pravil sám k sobě: „Já nevím, co ten táta měl, vždyť mi ta latina jde jako hračka a hnedle budu umět latinsky jako česky.“

Ušel zase asi dvě stě kroků a cesta ho vedla okolo zahrady, kde právě zahradník ryl. Tu vejde pán do zahrady a zvolá zlostně: „Ten to ryje.“

„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje,“ říkal si Honzík a kráčel dále. Najednou ale se zastaví, přemýšlí a povídá: „Nač bych se té latiny tolik učil, náš pan kantor neumí nic víc, a je přece pán. Kdybych si toho měl ještě více pamatovat, zapomněl bych jedno pro druhé a mohly by se mi myšlénky splést.“

Po této moudré úvaze otočil se Honzík na špalíčku a utíkal domů, jak by ho štvali.

„I hleďme, Honzík se už vrátil,“ divil se tatík, (...)

(......)