Božena Němcová

POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Jako ty jedle v blízkém lese rok po roce o struček povyrostly, tak i vyrůstaly rok po roce děvčátka Karla a Hana. Ony si byly věrné družky, a ve vesnici říkali jim spolčata, poněvadž se také rovno odívaly. Na červených sukních měly stejné barvy pantle, stejně vyšité fěrtušky, i pasy i bílé vínky, nad čelem vázané, byly u jedné i u druhé modrým, červeným a černým smekem vyšité.

Z vlasů měly upletený jediný vrkoč, na jehož konci byla smečka z červené pentle, i při hlavě jedna. Tak byly ustrojeny, když šly s Markytou do kostela nebo hejtu, ale „všidní“ chodily bosý, v tmavé sukničce, košili měly s dlouhými rukávcemi, u krku spjatou „drckem“ ; vínek ale musel vždy být.

Karla byla již po dvě léta husopaskou, což byla pro ni veliká radost. Časně zrána den jak den, když se nasnídaly, vzala pro sebe i pro Hanu do kapsáře po kusu chleba, proutek do ruky, Hanu za ruku a šla pustit husy. Jedním letem kejhajíce vylítly všechny do dvora, ale jakmile zavolala Karla „haj hus, haj, haj!“, slétly se do hromádky a pěkně pospol za ní se kolíbaly na pastvu, neboť to nemělo děvčátko rádo, když šla jedna za druhou, jak by plátno táhl. - Když se na pastvině všechny husopasky a husopasové sešli, bylo veselo. Zpívalo se, hrálo na slunéčko, na vodního mužíka, na ubohého vojáka, na slepú bábu a jiné a jiné hry. Aneb sesedli všecky do kolečka a nejstarší husopas neb husopaska musela povídat nějakú smyšlenku. - Začasté přišel mezi ně Bárta, když si vyšel do polí, a to je obyčejně učil execírce, čemuž byli chlapci rádi. Karla ale obyčejně také při tom byla a Bárta jakožto děvče a svého miláčka hned ji udělal důstojníkem. - Když to ale Markyta zaslechla, dostali Bárta i Karla notný výtopek. „Vždyť z tebe bude větřice, zatrolené děvče!“ kárala dceru.

„A ty hřej s chlapci a děvče mi tutím nekaž!“ říkávala Bártovi. Bárta si zatočil kníry a šel, jak by ho ulál; když ale podruhé na pastvu přišel a chlapci ho žádali, aby je cvičil, nemohl se přece zase bez Karly obejít, ona byla jeho největším hrdinou a nejvtipnější k učení.

Ale nejen execírce, on ji učil i přeslice vyřezávat i vařečky dělat, čímž mnohou chvíli na pastvě užitečně strávila. - V zimě chodila Karla s ostatní chasou do školy do Medákova, vesnice to, kde kostel byl a škola. Vesnice ta ležela za Stráží přes dva vrchy. Mnohdy byla větřice, chumelice, mnohdy mhly, že nebylo na krok před se vidět, ale Karla tak dobře cestu věděla, že by tam byla trefila i patami vpřed.

Když třetí zima již nastala, co Karla do školy chodila, přivezla Milotová z trhu velkého Haně desku, na níž byly vyznamenány všecky písmenky černé na bílém a nad nimi vymalován byl kohout, který se Haně velice líbil. Také rohožovou mošinku dostala s barevnými klúckami. „Můžeš jít do školy,“ řekla, když děvčeti desku dávala a mošinku, „hať se naučíš čtát,“ a Hana si poskočila slyšíc, že bude chodit s Karlů do školy.

Karla jí povídávala, kterak je ve škole hezky, když pan hučitel odejde ze sence a chlapci skáču po lajcích. A (...)

(......)