Božena Němcová

POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V ZÁMKU A V PODZÁMČÍ

I.

V zámku bylo práce a běhu o překot. - Klíčnice provětrávala pokoje, zahradník snášel květiny k ozdobení jich; rovnalo se, čistilo se po zámku i po dvoře, by vrchnost vše v nejlepším pořádku našla. - Čekali paní na druhý den.

„Bude veselejší život,“ těšil se zámecký lid. - „Dá Pánbůh, bude snad i více výdělků,“ povídali si chudí lidé a řemeslníci v podzámčí. - Druhý den ráno přijelo služebnictvo, pak vozy panské, na nichž naloženy byly vaky a bedny. - Odpoledne vyjížděl na vršek, na němž pěkný zámek ležel, pohodlný cestovný kočár, v němž seděla milostpaní Skočkdopolová ze Springenfeldu. - Naproti ní po koních seděla komorná její, mamsel Sára, na kozlíku u kočího panská, panna Klárka, a vedle milostpaní ležel miláček její. - Nebyl to manžel - ani bratr, ani přítel, - byl to Joli, anglický psíček nejmenšího druhu, s dlouhýma ušima, srsti jak aksamit jemné, bílé, černé a hnědé barvy, zvířátko to velmi roztomilé. - To byl panin mazánek!

Dokud býval ještě pan Skočdopole panem Skočdopolem a lidé o něm více nevěděli, než že je bohatý, chodilo to v domě jinak; paní neměla mazlíčka, ani komornou, nebylo zámku, nebylo tolik služebnictva, nebylo koní ani chrtů; pan Skočdopole nejezdíval na lovy, nezval hosti, a pánové nepřijížděli k nim ven užít zdravého povětří. -Ale když se panu Skočdopolovi peníze hromadily, že nevěděl kam s nimi, aniž věděl, mnoho-li jich má, znelíbilo se paní to sprosté jméno Skočdopole - naváděla pana manžela tak dlouho, až jí koupil přídavné jméno „von Springenfeld“. - To se milostpaní velice líbilo, znělo to zcela jinak, a od té doby ji nikdo nesměl pojmenovat sprostým hlavním jménem, nechtěl-li se zbavit její milosti. - „Veliký pták i velikého hnízda potřebuje.“ - Titul byl, muselo být i panství. - Za peníze se všecko spraví. Koupilo se panství, koupili se koně, chrti, najalo a opremovalo se služebnictvo - jelo se do lázní, dávaly se hostiny, bály. - Kdo má koláč, najde i družbu - našlo se přátel dost a dost - zvlášť oněch cizopásků, kteří se živí z tuku jiných. - Pán ze Springenfeldu platil za honetního kavalíra, a paninu krásu, dobrý vkus, vtip, a bůh zná co všecko, vychvalovali do nebes. - Paní ze Springenfeldu nebyla paní nehezká, ale že se zdála hezčí, než byla, k tomu hlavně přispívala její komorná, mamsel Sára. - Ale také jí mnoho platu dávat musela na rok a mnoho darů, aby si ji udržela; - jen tímto lákadlem dostala ji od hraběnky jedné, která měla pověst nejelegantnější dámy hlavního města - a u níž byla Sára jen druhou panskou a ne velmi dobře placená, ale zato řeklo se, „je u hraběnky“, a proto se zdráhala vstoupit do služby k novopečené šlechtičně. - Peníze ale srdce její hrdé obměkčily. Mamsel Sára byla paninou důvěrnicí, a když řekla Sára: „Tak by to mělo být, tak jsme to měli v našem zámku“ (to myslila svoji předešlou paní), tu to hned paní ze Springenfeldu nechala udělat, jak Sára řekla, aby vše bylo jako u hraběnky. - Jedenkráte řekla Sára: „Psíčka by měla mít vaše (...)

(......)