Božena Němcová

POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

UROZENÝ A NEUROZENÝ

„...Když jsem ten oves přesíval a to seno probíral, ptal jsem se Michala:

„Kde jste kupovali obrok?“

„To si šel pan štolba sám do těch skladů, co prodávají seno na centy a oves na pytle. Pro toho hřebečka černého a pro toho hřebce plavého koupil vždy půl korce pěkného ovsa a několik centů sena také pěkného.“

„A pročpak nedával i druhým koňům takový obrok?“

„To bylo tak, když pan hrabě přišel do konírny ráno, zastavil se nejprv u černého hřebečka a vzal do hrstě nedozraný obrok a na seno se podíval, a když viděl, že je pěkně zelené a že mají čistou slámou podestláno, podíval se po konírně a odešel. Ale to já jsem si potom tak vyčíhal — když nebyl štolba doma, ani ten kočí, ten s ním držel, tak jsem šel na půdu a vzal jsem si síto a nabral jsem si do síta ovsa, a přesíval jsem ho tak dlouho, dokud jsem viděl padati na půdu plevy. Když jsem si ho asi půl korce přesil, dal jsem ho do pytle, plevy jsem zametl do nejzadnějšího kouta a oves schoval jsem si do postele pod slamník. — Ráno obyčejně krmil jsem ty ostatní koně sám a druhý kočí podestlával, a večer, to jsem vždy byl v konírně sám, to odešli oba; a to jsem vždycky všem těm hovádkům nasypal ovsa. Ale kočí se toho nějak domakal a od té doby nemohli mně přijít na jméno a od rána do večera nadávali mně zlodějů. Už jsem chtěl jít k panu hraběti žalovat, ale zase jsem si rozmyslil, že jsem jen kočí a on že je štolba, a že by mně to pan hrabě nevěřil.“

„Měl jsi pana hraběte přesvědčit a byl by ti věřil.“

„I však on se nejspíše pan hrabě přesvědčil o něčem, protože druhý den ráno, když jsem přijel z města s panem komorníkem, povídal nám vrátný, že dostal štolba i kočí Josef výpověď.“

I povídal mně, ty dni, co tu byl sám, že celé noci probděl, a přece že nestačil všude všecko uklidit, že sotva stačil všechny ty koně nakrmit, podestlat jim, vyčistit konírnu, ale do kůlny na kočáry že se nemohl podívat a mnohdykráte že nemohl ani dvůr zamést. Že chtěl už nějakého kočího sám hledat a tu že jsem přišel já. I myslil prý si, když mě viděl jít nahoru k vaší milosti, kýž je to ten nový štolba, — a když mu to tak napadlo, odvázal si uprášenou zástěru a běžel si pro čistou, a když si ji uvázal, čekal, jestli přijdu s vaší milostí do konírny. A když se mu naděje vyplnila, byl rád; večer potom povídal jsem mu:

„No, Michale, tu noc musíš ještě obětovat. Do rána musí být všecko všude uklíděno a vyčištěno, aby tě pan hrabě, až přijde ráno do konírny, pochválil; ale poněvadž vidím, že bysi to sám nezastal, pomohu ti. A když si mě pan hrabě nechá, půjdeme si pro obrok na trh.“

„To víte, že si vás nechá, vždyť by mně nebyl poručil, abych vás, pane štolbo, poslouchal, cokoliv mně poručíte. A já, když jste se tak na mě přívětivě podíval, viděl jsem, že budu mít hodnějšího pána, který mně nebude ubližovat. A i ty koně, co jste tu mezi nimi, jsou veselejší, jako by tomu rozuměli, že budou mít lepší chování a lepší obrok.“

O tom, co jsem vaší milosti povídal o (...)

(......)