Božena Němcová

POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI.

Jak již povědíno, mamsel Sára sedící při panu Jacquovi nebo v myšlénkách o budoucnosti pohřížena zapomínala na všecko, i na svého mazílka. - Měla jiného, lepšího. - Bylo to nedlouho po pánově příjezdu - den byl parný, společnost bavila se dílem ve chladném salonu při zemi, aneb se procházeli v zahradě v stínu. Služebnictvo následovalo příkladu svých pánů, dílem spali, dílem lenošili, dílem se zabavovali dle svých chutí. - V pokojíku mamsel Sáry byl chládek; ona šila, Jacques seděl vedle ní a pohrával si tu s náprstkem, tu s voskem, rozstřihoval pohozené kousky, přišeplávaje mamsel Sáře přitom náramně mnoho vášnivých a krásných slov, které mu ale ze srdce neplynula; ale mamsel Sára věřila, byla všecka u vytržení, neboť slova jeho, marnosti její lichotíce, zdály se jí sladší nad med. - Lokaj přinesl Jelínkovi druhé snídaní, bažantí prsíčka sekané, na porcelánovém talíři. -Jindy vše Sára prohlížela, není-li jídlo staré, je-li talíř dost čistý, nejsou-li křupavky neb kostky v masu - a j. v., - ten den ani nešpetla, byla ráda, že lokaj hned odešel, - to ani si nevšimla, že dvéře za sebou pořádně nezavřel, ani u Jolínka nestála, až se na ni psík obracel, jestli k němu půjde. Nešla, a pes se pustil do snídaní. - Když byl s tím hotov, šel k mamsel a zůstal před ní stát; čekal, že mu jako vždy utře čumák servítkem, ale ona si ho nevšímala, až ji prackou poškrábl.

„Jdi, mrcho, ani chvilku nemá člověk pokoje,“ uškubla se na něho, a nechajíc jednu ruku v ruce Jacquové, druhou psisko od sebe odstrčila. Pes začal vrčet, očima svítit a zalezl pod sesli - to se mu ještě nepřihodilo, ačkoliv poslední čas všeliké zanedbání od své druhé paní snášeti musel. - Chvíli stál pod seslí; čekal, že ho bude volat; ale ani nešpetla, nýbrž sehnula se k panu Jacquovi a nechala se obejmout. Tu se psík rozzlobil, žárlivě začal vrčet, vyskočil na stůl, chtěl k Sáře na klín, a na pana Jacquesa štěkal. Ten mu ale po sprostu řekl „kuš“ - a shodil ho se stolu. A Sára ani jedinkého slova neřekla, ani se po něm neohlédla. - Nanejvýše zaražen a vzteknut touto surovostí, otřásl se Jolínek a tiše kradl se pod sesli; po chvíli pak, vida, že si chranitelka hledí svého, bylo mu v pokoji úzko a vykradl se pomalu skrze pootevřené dvéře. - Ti dva si toho nevšimli. - Tu najednou skoro za čtvrt hodiny vytrhl je z rozkošného láskání křik a hluk ze zahrady. Poslouchali - vyskočili - Sára rozevřela okno. - „Co se stalo?“ mimoběžícího zahradníka se ptala.

„Vzteklý pes je v zahradě!“ odpověděl zahradník, pospíchaje dále.

„Joli!“ vykřikla Sára, obrátíc se rychle do pokoje; ale Joli se neozval. Všecka třesoucí shýbla se pod sesle, pro-třásla lože, do všech koutečků se podívala.

Joli byl tentam - a teprv ji Jacques upozornil, že jsou dvéře pootevřené.

„Rychle - pryč odtud jděte, ať vás nevidí, shánějte se po něm - bylo by všecko zkaženo!“ třesoucím hlasem jektala Sára a milána svého ze dveří vytlačila. - Sama pak ještě jednou pokoj prohledala, a pak teprv běžela podívat se (...)

(......)