Božena Němcová

POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII.

Byly již as tři týdnové, co Vojtěch v zámku byl. Městské paničky ještě nevařily zeleniny, nejedly ovoce a vykuřovaly, ale chudí již přestávali mřít na choleru. Nevařili si již přívar z lebedy, ale z hrachu a z mouky, a chválili přitom vrchnost, že má přece jen dobré svědomí, pan správec také. Když tesaři dřeva osekávat začali, dal jim správec vědět. Sběhlo se hned mnoho lidí, i bohatí měšťané přišli, chtěli třísky koupit, jeden druhého chtěl přeplácet, chtěli i správce podmazat; ale když jim správec vyložil, že to nejde, že to patří jen chudým lidem, tu se rozešli, v duchu si říkajíce, že tu spřež kazí, že jí dopomáhá k lenosti a hrdosti, a že budou vidět, jak se jim za to odslouží. - Mnozí i ze zámožnějších poslali služky s nůšemi pro třísky, chtějíce pana správce ošidit; ale ten byl stará liška a nedal se; ani když mouku rozdával, nenechal se ošidit, jak se to děje, aby z protekcí dával tomu, koho mu pan starosta neb radní páni odporučili; on šel sám se přesvědčit nebo Kalinu poslal. V tom ohledu měl . dobré svědomí, a proto se dostala pomoc, kde jí třeba bylo. Kdyby byl pan správec chtěl, mohl si co vrchnostenský almužník hezkých pár grošů vydělat, a pak u některých lidí získat si dobrého oka. - Jeden pán - ano, byl pán a počítal se mezi první třídu, byl něčím při rathúze - nadal správci bláznů a vypočítal na groš, mnoho--li z toho mohl mít užitku pro svoji kapsu. - Ten pán věděl ze vlastní zkušenosti, jak to chodí; - on byl vykonavatel podobných milosrdných skutků; u něho se také vařila polívka - rumfordská prý -, jíž se chudý lid poděloval. - Ta rumfordská polívka byla také na tři třídy rozdělena. V menším hrnci byla hustá, silná, mnoho masa, mnoho rejže - ve větším hrnci také dost dobrá - v kotle odpadky, trhané krupky a tak ledacos, a když pán v poledne přišel a zkoušel polívku v kotle, říkal své ženě: „Dost dobrá pro tu lůzu - načpak potřebujou silnou; darmo by si zkazili žaludky,“ a ženám, které přišly pro polívku, vylál, jestli přinesly větší hrnky než žejdlíkové. „Přijdete s takovými džbery; copak myslíte, že toho vaříme po vědrách? Taková silná polívka jako malvaz; té zahřeje lžička více než jiné plný talíř, a vy jí dostáváte žejdlík.“ Když chudé ženy odešly se svými porcemi, přišly děti rozličného stáří, malé velké, chlapci i děvčata s hrnkami, a ti říkali tomu pánovi a jeho ženě „pane kmotříčku“ aneb „strejčinku“ a „tetičko“, a těm se dávalo z většího hrnku, z té lepší polívky. - Konečně když bylo vše poděleno, zbyl hrnek té nejsilnější polívky, toho malvazu, a pán se svou rodinou k ní zasedli, chválili si jí, a bylo každý den maso i nějaký přívar, co od té rumfordské odpadlo. Ale staré přísloví: „Když nemůžeš kovat, nedýmej!“ - a proto nechme podzámčí a jděme do zámku.

Tam se jedlo, pilo, spalo, hrálo a zívalo, a to jmenovali „rozkošně žít“! Když se ozývala podvečer hudba v parku, když se okna v zámku osvítily, povídali si ti bláhové lidičky dole na valech: „Bože ti tam nahoře mají nebe!“ Co se vše nezdá být (...)

(......)