Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRAZY ZE SLOVENSKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hry, hádanky, písně a říkanky

Hry

Tělocvičné hry slovenských chlapců

Jak naši čeští chlapci, tak i mladí Slováčkové tělocvičné hry milují a malým pastýřům ovcí, kteří skoro celé léto na vysokých horách při stádech zůstávají, bývají jedinými. Na př. u nás v Čechách říkají „kotrmelce metat“ a na Slovensku v Trenčínské stolici košúty prevracať; – když naši chlapci „kola v povětří“ dělají, tamější zas kolesa lámajú. – Hru na míč též dobře znají, ale mič jmenují loptu a lopatku k odrážení míče, již naši chlapci palestru jmenují, oni kampa zovou. U nás volají chlapci při hráni: „Odraz palestrou“ – tam „Daj kampu“.

Na pretěky je, co u nás říkají „na dostíhanou, na honěnou“ hrát; chlapci postaví se jedním šikom (do řady), jeden ustanoví cíl, až kam mají běžet, a když na ně zavolá: Pohnitě sa!, dají se v běh. Někdy se také jeden s druhým o něco staví (vsadí) – jestli dříve cíle doběhne; obyčejně jde tu ale jen o slávu, tak jako při pasovaní, čemuž naši chlapci říkají také „chytnout se do křížku“. – Který v zápasu nepřemožitelný, má se nač pyšnit.

Slovenští chlapci umějí se též dobře boriť (pěstmi nabírat), to však mnohdy neblaze končí, když v rozháranosti a dychtivosti po vítězství jeden druhého pěstí do žaludku uhodí, až se druh skoro bez sebe na zem svalí. Při zápasech a boření odhodí chlapci vrchní oděv, široké rukávy u krátkých tílek košil se vyhrnou až po ramena a tak se potýkají.

A kterakpak hbitě se umějí vyrieštiť (vylézt) na stromy a po haluzích sem tam skákat jako veverky, jako u nás. To ale málokdo dokáže, co jeden mladý valach z vesnice Valaskej (ve Zvolensku). Ten byl v takovýchto hrách mistr velmi silný a odvážný. Jedenkráte v dobré vuoli, dívaje se při pasení na mocný, velmi vysoký smrk, pravil druhým valachům, oč se s ním chtí stavit, že se na tom smrku vydybí na hlavu (postaví na hlavu). Žádný tomu nechtěl věřit, a bača sám řekl, že by se s ním chtěl stavit o berana a nové krpce, kdyby on to dokázal. – Valach neřekl nic, zaskočil do kolihy a přinesl si ruční pilku; pak shodil čapku, huni, rukávy vyhrnul, sekerku i pilku strčil za pas a hajdy začal se nesut pomalu na smrk. – Lezl výše a výše, kde mu haluze překážely, odsekával si je a jen malé zadrápky nechával, aby se měl čeho držet nohou neb rukou. Když byl již velmi vysoko, kde se kmen začal k vrchu oužit, milý valach se pevně nohami a rukou do haluzí zapěl (zapjal) a pilkou začal svršek stromu podřezávat. Podřízna ho, shodil dolů; když šému poštěstilo, oddechl si, pak sekyrku a pilku pověsil na haluze, naplil si do dlaní, křikl dolů na druhy, aby dali pozor, a než se tito nadali, vydybil se na sříznutém vršku stromu na hlavu. Zůstali podivením nad tou odvážlivostí všickni zaraženi, když ale valach zase na nohy se postavil a vezma sekyrku a pilku dolů slézal, šel bača chystat toho berana a druzí čekali pod stromem, až odvážlivec šťastně dolů slezl. Tímto kouskem stal se onen valach známým v celém okolí.

Naši chlapci házejí rádi kamenem do cíle, slovenští (...)

(......)