Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRAZY ZE SLOVENSKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Svatby

Svatby (sobáš, veselí) držívají se nejvíce o fašankách (masopustě) a v jeseni, okolo Kateřiny. – „Dočekáš sa mladej ženy na jeseň, až odpadně drobný lístok z čerešieň,“ – těší matka syna. – Někdy vyhlídnou rodiče synovi nevěstu, z většího dílu ale vezme si šuhaj tu, ku které na chlady chodil. – Více podléhají vůli rodičů dcery, a často musí děvče vzíti si, co se jí nelíbí: „Koho v srdci nosím, opustiť ho musím, koho v podkovičkách, toho lúbiť musím,“ naříkají. „A ktorá sa zle vydá, jako by zomrela, jako by ta nikdy na světě něbola.“ Nejtklivěji ozývají se vzdechy nešťastných takových žen a žaloby na rodiče v písních národních. Také nemají rádi rodiče, když se pýta (prosí) mladší dcera před starší, sdokládajíce, „že samládza (votava) cez seno nebere“. – Prve než jde šuhaj na námluvy, pošle matka některou babu, buď z rodiny, buď známou, do nevěstina domu ohnisko obzerať, aneb jak se v okolí Března říká, na dovedy. Musí totiž vyzvěděti, zdali by rodiče dceru šuhajovi dali a kdy směl by přijíti na námluvy, přitom musí se poohlédnouti po domě. Obyčejně dá se jí nějaký dárek pro matku s sebou. Když přijde baba do domu nevěstina, vědí tam již, odkud vítr ducha, a jsou-li srozuměni, ihned ji vítají, za stůl sázejí a hostí. Když potom baba po mnohých vytáčkách řekne, proč přišla, a dar odevzdá, neřeknou jí ani ano, ani ne, ale že si to přes noc rozmyslí. – Když se takto poví a dar přijme, je dobře a baba spokojeně domů odejde s vyřízenou. – Druhý den pošle zase nevěstina matka babu s malým dárkem a odpovědí příznivou k matce ženichově, – aby tedy jen přišli v ten a v ten den. – To jsou prípovedi. – Po přípovědi poprosí ženich dobrých známých, aby mu šli na svatbu. – Musí míti ze své strany starejšího, pytače, který místo něho o nevěstu prosí a při všem ho zastává, – starosvata (místo otce), družbu, zástavníka, mládence; staré jsi a starosvat, dospělí muži, volí se obyčejné z rodiny a družbou bývá kamarád. V určitý den jdou neb jedou s rumíkom (šátkem). Napředku jede zástavník, maje v ruce bíločervenou zástavu, za ním, je-li svatba bohatá, hudebníci, pakli obyčejná, jen gajdoš (dudák), nejmilejší to jejich hudebník. – Za gajdošem družba, mladý žat (ženich) a mládenci na koních, kvítím a stužkami okrášlených, v bílých košilkách, klobouky ozdobené kytkami. – Vzadu ve voze sedí starejší a svat, v svátečních mentiekách. – Když se chladní ten průvod k nevěstinu domu blíží, vyjde mu rodina na dvůr v ústrety; všickni smeknou, mimo ženicha. Když se byli vespolek pozdravili, ptá se otec, proč přišli? – Starejší předstoupí a s velikými oklikami, začínaje od stvoření světa, od Adama a Evy, až konečně po dlouhé řeči k pravému jádru se dostane, že mladý ten šuhaj (ukazuje na ženicha) společnici si hledá pro celé živobytí, že slyšel o kráse a statečnosti jejich dcery a že se tedy přišel ptáti, či by mu ji za ženu dali. – Otec ptá se nejdřív ženicha, zdali zná jeho dceru? Ženich obyčejně přisvědčí. – Potom zavolá teprv dceru, ukazuje na ženicha a (...)

(......)